„… to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou…“ – na tuhle nesmrtelnou větu z filmového zpracování Osudů dobrého vojáka Švejka jsem si vzpomněl, když jsem zaznamenal postoj karlovarských kocourů a lasiček na některé sponzory KFF.
.
Není nad to se ozvat, když vám vadí, kdo vám platí nezřízené mejdany...
Konkrétně jsou nejvíce fujky a vůbec e-e , firmy, zaobírající se (mimo jiné) výrobou zbraní, které nemalým penízem přispěly ke karlovarskému mejdanu.
Je škoda, že co se veřejnosti týká, tak až na těch několik tisíc fyzických návštěvníků festivalu, má tento pro zbytek české populace spíše punc rozmazlených fracků a frackyň, kteří a které si za peníze, které sami nevydělali, pořádají v tom krásném městě jednou ročně nezkrotný mejdan.
Zarážející je, že tito kulturní apoštolové a apoštolky, nebýt nalitých dotací do jejich odvětví, museli by si k hereckému a filmovému řemeslu vůbec, asi přibrat brigádu někde u kasy v supermarketu, protože by jednoduše třeli bídu s nouzí.
Je až k smíchu, nebo k vzteku, že ještě mají tu drzost a kádrovat firmy a společnosti, které jim jejich blahobytný život zhusta umožňují. Na jedné straně Aňa „proletářka“ Geislerová opovrhuje sponzorskými příspěvky české zbrojovky, protože prý produkuje zbraně, které prý vraždí po celém světě…
Možná by se mohla paní Geslerová lépe mrknout na celkový seznam hrdých partnerů Karlovarského festivalu. Určitě by tam velice rychle našla například jména, jako je Philip Morris, nebo Pilsner Urquell.
Možná by se paní Aňa divila, kdyby si zjistila, kolik je na světě zaviněno úmrtí z důvodu opilosti řidiče, nebo úmrtí stran zkamenělých jater, stejně tak by si měla ověřit míru úmrtí ve světě na následky kouření…
Tyhle stránky sponzorství jí ale zdá se nevadí. Asi ráda hulí a chlastá, ale k smrti nerada střílí.
No, ještě že tak, stačí, co z ní občas padá…
.
