Alespoň podle posledních statistik policie České republiky za letošní rok tomu tak prý je. Sám jsem si toho za poslední měsíce za volantem všiml a nejsem sám, i známí, se kterými jsem si na toto téma povídal, si myslí to samé…
.
Vypadá to tedy, že na té zprávě PČR asi něco fakt bude. Poslední dobou mně přijdou lidé – řidiči alespoň u nás v Praze, fakt jako smyslů zbavení. Denně jsem svědkem několika opravdu nebezpečných situací. Často řidiči jezdí na červenou, nebezpečně předjíždějí, nedávají přednost, pravidla „zipu“ pak dodržuje jen opravdu málokterý řidič.
Přemýšlel jsem nad tím, proč tomu tak v posledních měsících je ve více případech, než si snad pamatuju z minulosti. Osobně mám, alespoň, co se Prahy týká, na věc určitý názor.
Domnívám se, že konkrétně v Praze je příčina docela zjevná – totální rozkopanost některých klíčových komunikací. Například uzavírky ulic Husitská, nebo Zenklova, způsobují v Praze každodenně kolaps. Řidiči jsou z donucení nasměrování na různé objízdné a náhradní trasy, které nejsou často na takový nápor uzpůsobené. Dochází tam k větší kumulaci aut, a hlavně nervózních řidičů uvnitř nich. A nejen rozkopané ulice, k všeobecnému zmatku a tekoucím nervům přispívá i nedostavěnost a hlavně častá nespolehlivost Pražského okruhu. Není žádnou výjimkou, když nelze projet některým z páteřních tunelů, ať už jde o Blanku, Strahovský, nebo Lochkovský tunel. K tomu se někde srazí několik aut vystresovaných řidičů, kterým tečou nervy, protože i když vyjeli do svého cíle s patřičnou časovou rezervou, mnohdy jim to není nic platné a pak už stačí jen málo a z tekoucích nervů se stane osudová nepozornost, nebo výbuch agrese.
I když by se to někomu možná nezdálo, s tragickou dopravní obslužností a situací v Praze jde ruku v ruce i častá nehodovost na naší nejdelší a bohužel nejrozkopanější dálnici – na D1, a to v obou směrech.
Proč?
Protože řidiči, jedoucí od Brna do Prahy už mají předběžně nervy, když z rádia slyší, jak je Praha totálně zabetonovaná a oni musejí stihnout jednání přesně v místech, kam doskáčou místo v poledne někdy tak navečer, což už je pozdě. K tomu připočtěme samotné zúžené úseky na dálnici jako takové, ospalé řidiče tiráků, a máme doslova výbušnou směs.
Nejinak je tomu i ve směru opačném, tedy z Prahy do Brna. Tam se na D1 ocitají řidiči, totálně vyšťavení z pražské dopravní lahůdky, kterou jsem popsal výše. Ti už jsou tak „načatí“, že i oni a jejich mysl se často stávají bednou ekrazitu. I oni musí čelit zúžením, částečným uzavírkám a často nezodpovědným řidičům nákladních aut ( i osobních, samozřejmě).
Pak také stačí málo…
Nejsem dopravní expert, ani psycholog, přesto se domnívám, že na mé teorii něco bude. Nedokážu posoudit, nakolik jsou kompetentní úředníci, kteří o různých těch důvodech špatně průjezdné Prahy rozhodli a rozhodují, ale mám z toho všeho pocit, že je to banda diletantů, co vidí jednu ulici, ale už nevidí ulice okolo, natož aby viděli problém komunikací z a do Prahy. Jak se říká – všechno souvisí se vším, v dopravě, která je něco jako organismus, to platí také. A ten náš, pražský organismus, je zdá se nemocný, až běda.
Bohužel, náprava v nedohlednu, v Praze se v různých „úpravách“ točí neskutečné peníze, takže nám, řidičům, zbývá jen trpět a se štěstím přežít.
.
