A to už je jako všecko…?

Poslední dobou mám za své články docela vysokou karmu. Dnes jsem se rozhodl, dobrovolně a s rozmyslem, že si ji kapánek snížím…  :-)))

 

 

Když byl malý, chtěl být větší

alespoň trochu, alespoň o kousek,

veliký stejně, jak v sousedství Rambousek.

 

Když potom povyrost

mlčky se rozhlédl, aniž by mrknul

nebyl už přeci žádné malé děcko

kalhoty povytáhl, zklamaně frknul

…a to už je vážení jako všecko?

 

Pak chtěl mít dívku, krásnou a svůdnou

vlasatou copatou, co pije pivo na ex

představy svoje balil do celofánu

a když se pak s jednou probudil

takhle k ránu

zase si v něm položilo otázku malé děcko

no to mě podržte

a to už je jako všecko?

 

A tak šel životem

jednou byl za chlapa

jindy zas za malé děcko

každou chvíli se sám sebe ptal

a to už je vážení jako všecko?

 

Zestárnul, ochořel

vleže, bezmocný, jak malé děcko

už už otevíral pusu, by zeptal se…

…a pak odněkud uslyšel

„...ano, to už je jako všecko“!

 

Autor: Vladimír Kroupa | úterý 23.6.2015 11:38 | karma článku: 25,15 | přečteno: 1174x