Nenávist k životu? Nejen EMO!

Sebevraždy a sebepoškozování - v dnešní době běžnost.

Nedavno jsem se bavil s jednou kamarádkou po icq. Řekla, že má už nějakou dobu celkem špatnou náladuje a je smutná, protože nemá kluka a je sama. Druhý den mi řekla: "Zkoušela jsme se podřezat a ono nic." Teda řekla to trochu sprostěstěji, ale to neni podstatné. Podstatné je to, že je jí sotva 14 let. Přitom bych neřekl, že je nějaké EMO.

Pravdou je, že v poslední době potkávám stále více takových lidí. Stává se ze sebepožkozování a dokonce i z pokusů o sebevraždu fenomén dnešní doby? Asi ano. Šokuje mě kolik lidí řeklo, že se už pokusili o sebevraždu. O to více mě šokuje jejich věk a důvody. Často jsou to lidé kolem 15ti let a jako důvod často uvádějí lásku, ať už rozchod, problémy ve vztahu nebo to, že nikoho nemají.

EMO je fenomén, je to jakási póza, ale to neznamená, že každý emař má tendenci k sebepoškozování. Stejně jako v naší společnosti nalezneme mnoho tzv. satanistů, ti samozřejmě taky nemají ve sklepě obětní oltář s pentagramem. Ale je spousta lidí se sebevražednými sklony, kteří k emu hlásí, a zároveň spousta těch, kteří se tak vůbec nestylizjí.

V dřívějších dobách by se to nemohlo stát, protože lidé měli spoustu jiných věcí na práci než se deptat vším, co příjde. Bohužel se zvyšující se životní úrovní se rozrůstají i tyto trendy. Zřejmě nejsou daleko doby, kdy bude mít každý svého psychoanalitika, tak jak to často vidíme v amerických filmech.

Prostě všichni máme někdy depku, ale všechno má své meze a tohle už se nám vymiká z rukou.