Rozhodnutím ministerstva zdravotnictví bude nemocnicím od ledna příštího roku umožněno vybírat příplatek za ošetření od primáře či přednosty kliniky, pokud si ho pacient vyžádá. Výnos z tohoto příplatku si rozdělí nemocnice s příslušným lékařem. Tento postup by tak měl nahradit dosavadní údajnou praxi úplatků, o které někteří lékaři otevřeně hovoří.
Zdravotní úkon hradí nemocnici z veřejného zdravotního pojištění příslušná zdravotní pojišťovna a povinností nemocnice je kvalitu léčby personálně zajistit. Podobně to funguje třeba i v autoservisu, kde zákonitě očekávám, že podvozek mého vozu umyje učedník, zatímco složitou opravu převodovky provede zkušený fachman. Totéž by mělo platit o všech firmách, které chtějí dobře dělat svoji práci, v nemocnicích dvojnásob. Ministerstvem navržená úprava naopak povede k tomu, že o nasazení více či méně kvalifikovaného lékaře nebude rozhodovat naléhavost případu, ale rozmar solventního pacienta. Každé rozhodnutí lékaře, které by mělo být vedeno ušlechtilými ideály Hippokratovy přísahy, bude napříště ovlivněno vědomím možného přivýdělku a tlakem vedení nemocnice na získání dalších peněz. Zákonitě to povede ke ztrátě důvěry pacienta ve zdravotnictví, neboť se mu jasně sděluje, že pozornost jeho léčbě nezávisí na zdravotním stavu, ale ochotě si připlatit. Z hlediska zdravotní péče tak ministerstvo zcela otevřeně činí z těch méně majetných pacienty druhého řádu, kteří nestojí za patřičnou pozornost. Je to přístup hluboce neetický a společensky mimořádně nebezpečný jednak proto, že popírá dosud platný princip rovnosti všech lidí a dále i proto, že je návodem k podobnému rozdělování občanů i v dalších veřejných službách.
24.10.2011
www.derner.cz
