Rovné šance jsou heslem, ne realitou

Neúměrné zdražování, potírání hospodářské soutěže a privatizace monopolů na veřejné služby, to jsou důsledky české pravicové politiky. Nejasnou hranici mezi veřejným a soukromým sektorem a politická rozhodnutí, která jsou často činěna v zájmu soukromých firem a na úkor občanů, není možné přehlížet.

Uplatnění principu sebezájmu má přinášet bohatství jedincům, kteří tak svými aktivitami přispívají prospěchu celé společnosti.  To ale platí pouze za předpokladu, že zisk jednotlivců vzniká z poctivé práce, která vytváří reálné hodnoty. Skutečnost je ovšem taková, že největší zisky vznikají parazitováním na veřejných financích či v důsledku monopolního postavení soukromých firem v oblasti veřejných služeb. Exkluzivita těchto firem přitom vzniká obvykle politickým rozhodnutím. Toto vše doplňuje institut tzv. akcií na majitele, kvůli kterému není jasné, komu fakticky patří mnohé firmy, které dostávají velké veřejné zakázky.  Právě zde je pak možné hledat odpověď na otázku, kde se vzaly stomilionové příjmy některých bývalých politiků.

České pravicové politické strany se prezentují jako ty, které usilují o vytváření rovných šancí v prostředí volné hospodářské soutěže, zdůrazňují samostatnost a odpovědnost jednotlivých občanů a odmítají velké přerozdělování státních peněz. Realita je však trochu jiná. Pokud tedy něco charakterizuje českou pravicovou politiku, pak je to provázanost politiků s velkým byznysem, nejasná hranice mezi veřejným a soukromým sektorem a politická rozhodnutí, která jsou často činěna v zájmu soukromých firem a na úkor občanů a dala by se charakterizovat jako privatizace zisků a socializace ztrát. Důvěra v pravdivost hesel o rovných šancích se tak zákonitě vytrácí.

www.derner.cz