Jaká rodina, takový stát

Bez dobré rodiny se každá společnost ekonomicky zhroutí. Škrtání veřejných výdajů vydávané za projev rozpočtové odpovědnosti se samozřejmě velmi silně promítá i do sociální situace zejména mladých rodin s dětmi. Nakolik se takováto úspora vyplatí, lze doložit čistě ekonomicky na některých známých skutečnostech.

Přišlo se na to, že děti, které prošly výchovným procesem kojeneckých ústavů a dětských domovů, se ve svém dalším životě dostávají do konfliktu se zákonem. Hovoří se asi o 70% odchovanců. Dochází tedy k tomu, že v době, kdy by tak jako každý jiný měli společnosti vracet, co do nich bylo vloženo, naopak tuto společnost ještě zatěžují. Přitom měsíční náklady na jedno dítě v kojeneckém ústavu činí 40 tis. korun a v dětském domově 26 tis. korun. S trochou nadsázky lze říct, že do výchovy jednoho delikventa investují daňoví poplatníci přibližně šest až osm milionů korun. Podotýkám, že se v žádném případě nejedná o sirotky, ale o děti, které byly odebrány jejich rodinám z důvodu špatné péče.

Je všeobecně známou skutečností, že právě v dobré funkční rodině se dítě učí základním sociálním dovednostem nutným pro dobré fungování celé společnosti. Mám na mysli takové schopnosti, jako jsou spolupráce, vzájemná pomoc, ochota se rozdělit, vědomí odpovědnosti za druhé, soucit. A z ekonomického hlediska je dopad jasný. Do vysokoškolsky vzdělaného člověka schopného tvořit hodnoty a převzít i svůj díl odpovědnosti za tuto společnost investovali jeho rodiče (nikoliv daňoví poplatníci) 2 mil. korun.

Je tedy evidentní, že pro své přežití potřebuje každá společnost poměrně vysoké procento dobrých funkčních rodin a unese jen poměrně nízký podíl těch problémových. Je jasné, že žádná státní finanční podpora nemůže sama o sobě být dostatečnou motivací k odpovědnému rodičovství. Na druhou stranu je nezbytně nutné ve společnosti vytvářet atmosféru rodině přátelskou namísto zpochybňování rodiny už v její samé podstatě. Je třeba jasně dávat najevo, že každá koruna investovaná do dobré rodiny, je tou nejefektivnější investicí a že rozpočtová odpovědnost není jenom tupé škrtání. Společnost, která toto nechápe, si sama kope hrob.

Vladimír Derner
www.derner.cz