Jedním ze základních pravidel algebry je, že 1 + 1 = 2. Není novinkou snaha některých toto pravidlo zvrátit tvrzením, že 1 + 1 = 1. V poslední dnech se zdá, že tito novátoři zvítězili.
Jsem skoro líný člověk a tak jsem si zatím nenalepil na novou schránku cedulku „Prosím nevhazujte propagační materiály!“. Navíc naše paní pošťačka se příjemně usmívá a má v popisu práce ty barevné papíry vkládat do schránek spolu s dopisy. Záplava prospektů v povánočním čase má letos více než dříve jednu společnou vlastnost – všechny ty letáky nesou zvýrazněné upozornění, že koupím-li dva výrobky, zaplatím jen za jeden. Důsledek je jasný.
Normálně neumím kalkulovat, co je kdy levnější a vhodnější kupovat, a je mi za to mojí ženou spíláno. Ale já nejsem tak rozhazovačný nebo bohatý, aby mi to mohlo být jedno, já to prostě fakt neumím. Letos jsem se přistihl, že vkládám do košíku dvě lahve nápoje s aloe (tchyně měla ve zvyku ledacos léčit výtažkem z aloe), že kupuji hned čtyři oblíbené kokosové tyčinky v čokoládě s mým oblíbeným dívčím jménem (to podle Balady o tlusté Margot od Francois Villona) a jogurty opakovaně přepočítávám, aby jich byl právě sudý počet. Uklidňoval jsem se tím, že mé konání je rozumné.
Ale takzvaně rozumné (vypočítané a tím i vypočítavé) je jistě také jednání obchodního zařízení. Proč by obchodníci rozdávali zboží, které museli nakupovat a dovézt, neprošlo-li téměř záruční dobou? To by museli být altruističtější než příslušníci řádu Matky Terezy. Z toho vyplývá, že i při takovém vysokém zlevnění stále ještě pokryjí náklady na platy zaměstnanců, výstavbu nových prodejních hal a nemalé odměny manažerů; a jistě něco zbude na daně a čistý zisk pro rozvoj firmy a motivaci jejích majitelů se o něj snažit. Jaký mají tedy zisk, když prodávají za dvojnásobnou cenu? Uznávám, že ekonom by mi částečně tento rozpor dokázal vysvětlit, ale na mém „divnopicitu“ by to asi nic nezměnilo.
Nejvíce mi na všem vadí, že ze mne všechny ty hypermarkety, supermarkety, hypersupermarkety, extrahypersupermarkety dělají blbce a že já, když se chovám vůči své rodině racionálně, jim to musím potvrzovat. Jedině, že bych tam nechodil nakupovat z nějakých nadracionálních důvodů. Dokážu to?
...
(Jako antropologa mne napadá, jak by tento matematický postup vypadal v oblastech, kde je rodině nevěsty poskytován ze strany ženicha majetek, např. v podobě dobytka. Asi by si mladíci brali najednou dvě sestry za stejné stádo?)
