Jedna z mých oblíbených knih v dětství byly Gulliverovy cesty. Jonathan Swift mi ve svém fiktivním cestopise ukázal, jak jsou mnohé věci relativní a jak mnohé naše velké hodnoty nejsou až tak velké.
Za nejhezčí část Gulliverových cest považuji pobyt Gullivera v zemi Hvajninimů a Jahuů. Lemuel Gulliver se zde vyznává z obdivu k ušlechtilým Hvajninimům (v originále Houyhnhnms), inteligentním mluvícím koním. Jedná se zde vlastně o autorovo vyjádření ideálu lidství. To špatné v nás vkládá naopak do vlastností Jahuů, zaostalých a zlých lidských bytostí. Literární podobu rozpornosti našeho vnitřního světa vyjádřil ještě dramatičtěji Robert Louise Stevenson v příběhu Dr. Jekylla a pana Hyda.
Pozorujeme-li vývoj malých dětí, zachytíme v batolecím období snahu přivlastnit si svět okolo a prosazovat svoje „chtění“. Na jednu stranu dítě miluje svoji matku a blízké a touží po jejich pozornosti a lásce, na stranu druhou chce dosáhnout svého, ať to stojí, co to stojí. Je to zákonité, jen toto období vzdoru proběhne někdy v poklidu, jindy poněkud rušně a s notnou dávkou stresu. Zde vlastně vznikají malí Jekyllové a Hydové v nás. A nemůže být jedno bez druhého. Nakonec se ustálí nějaká rovnováha a potomek postupuje po dalších stupních svého vývoje.
Později s nabýváním rozumu dojde k tomu, že si uvědomuje, jak jsou důležitá pravidla pro život mezi ostatními, tedy co je dobré a co špatné (což může být odlišné, podle toho, v jaké době a v jaké části světa jedinec vyrůstá). Svět vnější se stává světem vnitřním a dítě se učí podle zažitých zkušeností vyznávat spíše společné hodnoty nebo hodnoty sobecké. Zde nastupuje to, co psycholog Kohlberg chápe jako vznik morálního usuzování, co jiný psycholog Freud chápe jako Superego a co Gulliver vnímá jako ušlechtilost Hvajninimů. Normy, morálka, ušlechtilost vstupují do mysli dítěte z vnějšku. Přibližují se tak Hvajninimům. Pokud se s vnějšími normami a morálkou ztotožnit nedokážou (z důvodu např. nedostatečného vývoje předních částí mozku nebo příliš traumatizujících zážitků nebo nevhodné výchovy) snadněji sklouznou k „jahuoství“. To či ono ale můžeme s dalším zráním sami ovlivňovat.
Být více Jekyllem či Hydem nám je spíše dáno, a to našimi předpoklady a přímým působením na nás. Být více Hvajninimem či Jahuou vychází sice z našeho okolí, ale záleží především na nás.
