Aneb co by na jeho výroky mohl poznamenat profesor Parkinson a co se mi kvůli nim zdálo.
ČTK
1. mikroblog:
V 60. letech byly oblíbené ekonomické eseje Northcote Parkinsona (četl jsem je ve výběru pod názvem „Zákony profesora Parkinsona“). Nejen že jsem se nad nimi srdečně mnohokrát zasmál, ale uvědomil jsem si, jak skutečně mnoho věcí probíhá zákonitě, aniž bychom si to uvědomovali.
V jedné z esejí popisuje, jak je velmi důležité mít v podniku osobu, která se ve svých soudech mýlí, a jak otestovat, že je tato omylnost „neomylná“. Dovolím si ocitovat část směřující k definitivnímu rozhodnutí vedení fiktivního podniku: „ … Když se ukáže, že se Matěj mýlí i ve věci plánování hmotné zainteresovanosti, začne být testování přímo vzrušující. Mýlit se v jedné věci je normální. Mýlit se ve dvou věcech není nic výjimečného. Ale mýlit se třikrát za sebou, to už je víc než náhoda …“. Ve finále konstatuje pan Hlaváček: „ … Matěj je pro nás neocenitelný, protože se na něj můžeme spolehnout. Jeho spolehlivost je zvrácená, ale nezklame. … Je zrcadlem, ve kterém se pravda jeví nohama vzhůru.“ Následně pan Hlaváček organizuje opatření, aby se Matějovi nemohlo přihodit nic zlého.
Nevím, jak náš pan prezident vybírá své spolupracovníky a nerad bych urazil jeho poradce Hájka, ale vnucuje se mi v tomto případě srovnání s panem Hlaváčkem a panem Matějem. Jen v obraně pana Hájka vůbec nerozumím pojmu „homosexualismus“ a v čem je tento „-ismus“ nebezpečný. Ale vymyslet si takový pojem možná stojí za ochranu někoho, kdo je (slovy profesora Parkinsona) kompasem se střelkou ukazující na jih.
2. mikroblog:
Zdál se mi – po nedávném vyjádření pana Hájka k homosexualitě – sen, ve kterém zemřel známý Z. z období mých pravidelných pobytů v lázních, o němž se „ví“, že je tzv. „na kluky“. V tom snu někoho z jeho přátel napadlo uskutečnit happening – každý donese něco, o čem si myslí, že zemřelý kamarád měl rád. Já jsem na takto vznikající hromádku přinesl, čert ví proč, džíny s rozšiřujícími se nohavicemi (do zvonu). Hromádka se nakonec stala pestrobarevnou hromadou, ze které vykukovalo, kde co. Všichni jsme z ní vnímali, jak jeho život byl bohatý, naplněný radostmi, které spoluprožíval s mnoha jinými.
Sny mívám trochu chaotické, takže během happeningu za smrt kamaráda jsem byl i v ZOO a potkal poskakujícího policistu. Když jsem se probudil, uvědomil jsem si, že jsem však ve snu dobře vystihl, jaký můj známý Z. je. Navíc (na rozdíl od pana Hájka) nikdy nebyl žlučovitě nenávistný vůči druhým.
