Co vy na to

Stále více se pozastavuji nad fungováním čehosi, jako česká demokracie a stále více si připadám jako Alenka v říši divů. Nejsem ani politolog, ani filosof a naštěstí ani politik, jen mi Pánbůh nadělil zdravý selský rozum. Nicméně kdykoli se snažím tento dar použít, ztroskotávám na absolutní nelogičnosti, absurdnosti a v neposlední řadě i bezzákonnosti.

Neustále slyšíme ze všech stran, jak jsme se měli dříve "za komunistů" zle, jak jsme trpěli nesvobodou a jak jsme žili v bídě nejen duševní ale i materiální a morální. Oproti tomu dnes máme absolutní svobodu slova - pokud ovšem říkáme to, co chce zaměstnavatel slyšet, svobodu vycestovat kdykoli do zahraničí - pokud ovšem většina národa nebude půl roku jíst,aby si mohla dopřát čtrnáct dní na Kanárech, máme tak jako na tom dříve zatracovaném západě plné obchody zboží - jen se kamsi vytratila koupěschopnost obyvatel. O tom, že se vytratila elementární lidská slušnost, poctivost, soucit porozumění a vystřídaly je vlastnosti jako závist, podvod, lež, honba za mamonem a podobné ne příliš ušlechtilé vlastnosti, raději ani mluvit nebudu. Jenže když se zamyslím nad důvody současného stavu společnosti ani se moc nedivím. Máme "demokratickou" vládu vzešlou z "demokratických" voleb. Ovšem slůvko demokracie, jež naše vlády neustále skloňují ve všech pádech, vyznívá pro obyčejného člověka - voliče poněkud tristně. Ostatně co je demokratického na tom, když strana vyhraje volby, protože měla nejvíce hlasů, a přesto skončí v opozici, protože zbylé strany se semknou ve svazku jež drží pohromadě něco tak málo smysluplného jako je koaliční smlouva? A opět jde volič stranou. Proč taky ne když tyto strany jsou schopny u vidiny vládnutí a absolutní moci v naší zemi, spojit se i s čertem, přesto, že jejich program, kterým se původně snažili ulovit voliče je v mnohém značně odlišný, a strany nejsou v podstatě schopny, mnohdy ochotny se shodnout ani na dnešním datu Co je demokratického na situaci, kdy se jedna z koaličních stran rozdělí a takzvaní odpadlíci utvoří stranu novou, tudíž na vládní úrovni fungující v podstatě protiprávně, protože tuto rádoby stranu nikdo nevolil. Nebylo by naopak svrchovaně demokratické z vlády odejít, a ucházet se poctivě o přízeň voličů v dalších volbách? Asi ne! Co je demokratického na tom, když naši politici jednají mnohdy naprosto proti zájmům této země, zato s důrazným zřetelem na vlastní prospěch? Co je demokratického na našem justičním systému, kdy lumpové a podvodníci, tuneláři a korupčníci se mohou směle soudům vysmívat a takříkajíc na ně není metr, zato člověka, který namaluje politikům tykadélka, soudí málem jako vlastizrádce a trestá exemplárními tresty? Bylo by toho ještě mnoho, co bych chtěla vyjádřit, obávám se však, že na vypsání všeho, co lid této země štve, co nechápe a nechce, by mi nestačilo ani několik vydání. Proto jen v krátkosti vzkaz naši vládě: "Zoufalá doba si žádá zoufalé činy". Na to si vzpomeňte, až si lid, pardon pro vás luza řekne, že defenestrace není tak špatný nápad, navíc prověřený historii.