Pátá vina

Karl Jaspers ve své nepřekonané knížce „Otázka viny“ popsal čtyři druhy lidských vin: kriminální, politickou, morální a metafyzickou. V poslední době k těmto čtyřem vinám přibyla vina pátá: byrokratická, úřední, neboli evidenční.

               Kriminální vinu vyšetřuje policie a trestá soud. Politickou vinu odnese stát a potrestá ji volič.

Morální vinu posuzuje a vnímá  naše svědomí. Metafyzickou vinu nám předkládá  vyšší instance, která nás přesahuje, ať ji nazýváme jakkoliv.

               V minulém a tomto století se začala nenápadně objevovat vina, kterou jsme zpočátku vůbec jako vinu nechápali. Člověku, jako součásti čím dál složitější civilizace,  vzniklo v moderní společnosti mnoho povinností, které dříve neměl a za které jej nikdo netrestal. Tyto povinnosti se však najednou volají po naplnění a kdo je nesplní, či kdo se jenom zmýlí, bývá potrestán.

               K našemu životu potřebujeme dýchat, přijímat potraviny, komunikovat s okolím a při tom si vyměňovat informace a zboží. V okamžiku, kdy společnost vytvořila byrokratický aparát, k  těmto „přirozeným“ činnostem přibyly činnosti evidence, které jsou prospěšné. Fakt, že máme rodný list, občanský nebo řidičský průkaz nám pomáhá dosahovat svých občanských práv a prostupovat složitou civilizací. V určitém okamžiku však hrozí, že byrokracie přestane být dobrou služkou, ale začne hromadit povinnosti, které nás zotročí a nahromadí naši vinu tím, že je  nebudeme stíhat.

               Typickým příkladem může být právě zaváděná elektrická evidence tržeb (EET). Obchodník přijímá a prodává zboží, eviduje svůj obrat a zdaňuje zisk. V okamžiku zavedení EET mu přibyla tato „pátá povinnost“, která si vůbec nečiní nárok zlepšit jeho prodejní schopnosti, pouze jej kontroluje. Je to tedy  „něco navíc“. A  toto „něco navíc“ může generovat značný nárůst nepohodlí, což by nevadilo, kdyby užitek převažoval ztráty. V okamžiku, kdy však nesplnění formální povinností s sebou nese pokuty a často ne malé, může toto „něco navíc“ ohrozit existenci živnostníka. Primárně ohrožuje lidí počítačově negramotné, kteří nemají jako koníčka IT technologie. Těm se stává, že nezvládají běžné korekce systému, běžné opravy pokladen se jim prodražují natolik, že mohou přesáhnout jejich běžný zisk a pak  jejich pokračování v drobné živnosti přestává být  ekonomicky zdůvodnitelným.

               Na počátku každé byrokratické regulace je „dobrý úmysl“. Pamatuji si, že na obvodě jsme vždy měli v trezoru injekční opiáty, které jsme zapisovali do opiátové knihy. Bylo to logické a desítky let zavedené. Pak si někdo usmyslel, že každý lékař musí na konci měsíce všechny ampulky znovu přepočítat a tuto kontrolu vyznačit v opiátové knize, i  když  v daném měsíci žádnou  ampulku nepoužil. Nesplnění této povinnosti znamenalo porušit zákon o opiátech, a to je trestné! Několik let jsem s větším či menším zpožděním tuto povinnost plnil a v okamžiku, kdy jsem použil poslední ampulku morfia, jsem si již žádnou další nepořizoval, stejně jako většina ostatních ambulantních lékařů. Abychom neporušovali zákon, raději od té doby žádné opiáty neskladujeme. Možná to je někdy škoda, že nemůžeme pacientům ulevit okamžitě, ale platí ono pověstné „kdo nic nedělá, nic nepokazí“.

               Pokud předseda ODS Fiala minulý týden vyhlásil „antibyrokratickou revoluci“, měl na mysli právě eliminaci „páté viny“. Má-li být naše složitá civilizace nadále přátelská, nesmíme na běžného občana nakládat  nadměrnou byrokratickou zátěž. Úspěch nechť  je  nadále přán těm šikovným a pracovitým, ne však „šikovným byrokratickým šíbrům“, kteří vydělávají na naší byrokratické negramotnosti a nešikovnosti. Aby se totiž nakonec nestalo, že si pozveme instalatéra, který  sice neumí spravit  kapající kohoutek, ale dokáže to dobře elektronicky zaevidovat.