Babička vždycky říkala: "Chlapci, nechoďte tam, kde to je nebezpečné, aby se Vám něco nestalo". Česká babička vždy nabádala své vnuky k opatrnosti. Cožpak Palestinci nemají babičky, které by jim řekly:
"Nechoďte tam, kde se střílí, buďte rádi, že jste naživu a važte si svého zdraví"?
Palestinci v Gaze věděli s předstihem, že na hranicích se bude střílet na každého, kdo půjde přes čáru. Proč se najednou vydaly desítky tisíc demonstrantů do cizího státu? Nechtěli tam žádat o práci ani o azyl. Nechtěli tam jet jako turisté. Nechtěli tam přinést radost, mír a pochopení. Nechtěli tam přijet jako Gándhí, který se obětoval v rámci své filosofie nenásilí. Chtěli tam vjet jako bojovníci, kteří vyjádří nenávist v představě, že celý svět bude obdivovat jejich hrdinství. Co to je za demonstraci? Který ze států by toleroval takové bojové hordy na hranicích? Tisíce lidí v maskách, které zapalují pneumatiky a vysílají přes hranice draky s hořlavými lahvemi?
Organizátoři palestinských protestů politicky uvízli někde na úrovni puberty, ve které ještě určitý vzdor tolerujeme. Ale co je moc, to je moc. Pokud se jako puberťáci chovají dospělí lidé a dokonce ženou ostatní do nebezpečných konfrontací, musí jim jiní dospělí lidé říci "dost". Pubertální chování se nestane vznešeným, pokud se tak chovají staří dědečkové a babičky. Ty babičky, jež mají včas svým vnukům nastavit hranici, která se v civilizovaných zemích nepřekračuje.
