Časopis EKONOM nastínil čtyři scénáře povolebních koalic v parlamentu a žádná nepřináší naději na důstojnou a stabilní vládu. Navzdory se nám všem nadále povede „dobře“. Jediní, kdo z toho budou mít těžkou hlavu, jsou politici.
Pokud během léta Češi nezmění volební preference a s přehledem vyhraje Andrej Babiš, může pokračovat další díl seriálu o vládním Agrofertu za kolaborace nějaké méně úspěšné politické strany. Není vyloučeno, že poprvé od sametové revoluce budou do vlády vtaženi komunisté. Nebo nás čeká nějaká další nedůstojná forma opoziční smlouvy.
Co na to všechno budou říkat lidé? Budou nadávat na politiky, budou pohoršeni, parlament budou nazývat Kocourkovem a politiky budou mít za Kašpárky. Nadávat budou občané, kteří nešli k volbám, stejně jako lidé, kteří volili populisty. Nadávat budou příznivci zavedených stran, stejně jako volební turisté. Zatímco národ bude provozovat tuto hru na „nechutné divadlo“ a „šaškárnu“, pár lidí v této republice se hodně zapotí a bude se pokoušet o pracný konsensus. Za desetiletí naší demokracie se totiž nikdy žádné straně nepodařilo poskládat jednobarevnou vládu, ale vždy vznikla nějaká kompromisní povolební koalice. Tentokrát to však bude mnohem složitější.
Již dnes se ozývají hlasy, které si stěžují na takový charakter demokracie. S rozčarováním nad povolebním patem nejeden „demokrat“ začne vzývat démona „pevné ruky“. To je však velké nedorozumění. Demokracie vnáší do našeho veřejného života konflikt a nestabilitu hned v několika rovinách a pokud bychom chtěli být této nepříjemnosti ušetřeni, nabízí se nám pouze modely nedemokratické.
Naším štěstím je, že ať na nás dopadne povolební situace jakkoliv, nadále budeme patřit mezi bohaté, prosperující země s rozvinutou kulturou a průmyslem. Výsledek podzimních voleb tedy rozhodne především o tom, jestli se v dalších letech u nás osadí větší plochy řepky nebo jetele a jestli naše hosty budeme vítat chlebem se solí či uniformní koblihou.
