O tom, že parlament je žvanírna, již mluvili Lenin a Musolini s Hitlerem. Pomalost parlamentních procedur je znervózňovala. Upřednostňovali „akci“.
Proč je demokracie pomalá? Hledání parlamentní většiny při několikastupňovém schvalování zákonů je úkolem pro trpělivé vyjednávače. Kontrolní a opravné mechanismy jsou pojistky, které proceduru jen prodlužují. Lobistické tlaky dokážou i ten sebelepší zákon „vykastrovat“. Řadu problémů podle Karla Steigerwalda řeší demokracie nejlépe „hnitím, nicneděláním, vypařováním sublimací“.
Proč je demokracie hloupá? Pokud má být parlament funkční, musí v něm vzniknout koaliční většina, která však nikdy nereprezentuje ty nejlepší mozky a osobnosti. Naopak. Parlamentní většinu je schopna zvolit většina lidí průměrných a podprůměrných, pokud se cítí momentálně oslovena nějakým politickým podnětem. A oním podnětem je málokdy chytrý program nebo moudrost politiků. O politické volbě rozhodují často podružné a nepodstatné detaily v rámci politických kampaní. Trefně to vyjádřil filosof Jiří Přibáň: „Demagogie, nevědomost či nezájem jsou průvodní znaky každého demokratického rozhodování“.
Proč je demokracie nudná? Maximum rozhodovacích procesů na parlamentní i obecní úrovni proběhne bez zájmů médií. Většina lidí jim nerozumí a ani nechce rozumět. Je to nuda, která se týká neosobních čísel, směrnic, rutinních a formálních usnesení. Pouze malé procento rozhodnutí vzbudí pozornost aktivistů a médií. Často to přitom nemusí být ta nejdůležitější témata, která mají podstatný dopad na život společnosti. Vždyť ona nenápadná větička o podpoře solární energie, která nás bude stát celkem 500 miliard korun, byla do zákona včleněna bez povšimnutí zákonodárců i médií.
Proč je demokracie ošklivá? Pěkně o tom napsal europoslanec Ryszard Legutko ve své knize „Ošklivost demokracie“. Pokud se nám nelíbí takové politické osobnosti, jakými jsou David Rath, Andrej Babiš, Tomio Okamura, potom vězme, že právě tito jsou produktem normální demokracie. Normální demokracie je totiž „ošklivá“, stejně jako nám oni mohou připadat „oškliví“. Jedinou šanci, kterou nám demokracie nabízí, je možnost překonat je ve volbách a dalších demokratických procedurách. Jinak se jejich ošklivosti nezbavíme.
Demokracie představuje krátkodobý fenomén v historii lidstva. Nese v sobě zárodek zneužití i vlastního sebezničení. Demokracie se nám oprávněně nemusí líbit a oprávněně na ni můžeme nadávat. Vždycky si však nakonec musíme opakovat spolu s Winstonem Churchillem: „Liberální demokracie je ten nejhorší způsob vlády, jaký znám. Až na to, že neexistuje žádný lepší.“
