Daruji, daruješ, darujeme. Obětujte trochu svého času a pomozte druhým – zištně i nezištně.
K darování jsem se dostala jako skoro ke všemu – ze zvědavosti. Já si musím hodně věcí zkusit a tak jsem si napsala do seznamu darování krve, plazmy a kostní dřeně. Následuje tetování, lezecká stěna a kurz kreslení.
Nejdřív jsem zkusila plazmu a pak teprve klasický odběr krve. Takže jsem z delšího šla na kratší. Plazma totiž trvá kolem hodiny a tady máte samotný odběr za deset minut.
Dlouho jsem vybírala a nejvíc se mi líbilo kvůli dostupnosti ÚHKT. Sice uvnitř na vás dýchne minulé století, ale v ostatních stanicích to asi nebude lepší.
Hodně lidí se bojí, ale není vůbec čeho. Rozhodně se tady ničím nenakazíte a nebude to bolet. Pro mě je to třeba normální, že mě v určitých intervalech vysávají. Škoda, že se nemůže chodit častěji – na krev můžete totiž až po čtyřech měsících. Ale objednávat se nemusíte, stačí jen ráno přijít většinou mezi 7 a 10 hodinou.
Je to fajn pocit, hlavně když máte potřebnou skupinu. Ani nevíte, jak nerada vidím, že je na jejich stránkách kapka s mou skupinou zase červená – tzn. že vás potřebují na odběr. Jenže já byla darovat před 14 dny.
První odběr trvá trochu déle, musí vás pečlivě proklepnout. Šly jsme tehdy s kolegyní, aby nám to čekání rychle uteklo. Nejdřív jsme vyplnily dotazník s otázkami ohledně prodělaných nemocí, operací, léků a tak. S ním se pak jde k sestře, která nás zaeviduje do registru. Pak si přeběhneme na odběr vzorku. Po něm následuje ta asi nejdelší část a tou je čekání na rozbor. Zároveň nám udělají rozbor moče, kterou je lepší si vzít z domova - pro větší pohodlí. Čekáme asi půl hodiny a poté nám sestra podává naše papíry. Můžeme běžet na pohovor k doktorce. Tam absolvuji křížový výslech ohledně nemocí, změření tlaku a prohmatání břicha. Je milá. Zkontroluje ještě hodnoty z rozboru a napíše doporučené množství na odběr.
S kolegyní se potkávám zase v čekárně u sestry, kam musíme ještě jednou. Pak nás konečně posílá do jídelny. Ano čtete dobře, do jídelny. Ráno jsem sice snídala svou klasiku, ale stejně se ráda najím. Dostaly jsme balíček s pitím, dva rohlíky a čaj. Po jídle honem na odběrový sál. Sestřičky jsou šikovné a během deseti minut to máte za sebou. Zavázat, rozloučit se a šup zase papat. Tentokrát tatranku a čaj nebo kafe. Na tatranku se vždycky těším nejvíc. Přitom si z desek (které nosíme všude sebou) vyndáme svoje papíry a zůstanou tam jen základní pokyny. Desky odevzdáme na pultík a mizíme domů. Nárok na volno je celý den, takže je dobré ho využít k odpočinku, moc se nenamáhat a necvičit. Každý reaguje po odběru jinak, ale mně je bývá dobře. Jen když jsem jela jednou domů tramvají tak jsem byla ráda, že to nemám moc daleko (vydýchaný vzduch a bezdomovci mě indisponují i normálně) a v knihovně pozor na ohýbání a následné rychlé narovnávání – přece jen by to asi nevypadalo dobře se tam najednou skácet.
Dobré je chodit darovat v létě, to když všichni vidí zavázanou ruku, tak nejen že kolem sebe mám najednou hodně místa jako bych měla kdoví co, ale i v tramvaji mě pouští sednout a já nemusím pouštět veterány (důchodce).
Když půjdete podruhé, bude to kratší. Sestra, vzorek, doktorka, jídlo, odběr, jídlo a domů. Ušetříte jednou sestru a to dlouhé čekání a konečně vás oslovují jménem :o)
Bonusem je dobrý pocit a možnost odepsat si každý odběr z daní. Zdravotní pojišťovny také nabízejí mnohé výhody pro dárce – např. VZP nabízí bezplatné cestovní pojištění do zahraničí a dále při registraci do Klubu zdraví dostanete za odběr do karty 2000 bodů a za nasbíraných 3000 bodů dostanete nejvyšší možný bonus 1500,-Kč. Tzn. že v této výši vám proplatí permanentku na cvičení nebo očkování. A abych nezapomněla, hned při odběru dostanete podle pojišťovny vitamíny zdarma a stravenku.
Darování je prima, tak se toho nebojte a zkuste to. A vzpomněla jsem si ještě na jednu výhodu – pravidelné sledování vašeho zdravotního stavu a tím pádem daleko lepší prevence.
