Motto: „Myslím si, že by naše armáda jen dočasně dokázala ubránit jeden český kraj. Máme málo dobře vycvičených vojáků a k nim nejsou ani zálohy. Rezignovali jsme na koncepci vlastní obrany a NATO nás nevytrhne“.
Jiří Hynek, Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu
A to má ještě Česká republika z pekla štěstí v tom, že tradiční evropské „válečné stezky“, ať už ta Severní (Berlín – Varšava – Kyjev – Moskva), nebo jižní, tzv. Balkánská (Turecko – Balkánské země - Rakousko - Německo) vedou mimo naše území. Vznikne - li válka na kterékoli z nich, ČR bude vždy pouze týlovou zemí!!
Bude-li naším bojovým protivníkem Rusko, je jeho reakce více než předvídatelná. Na zničení týlu protivníka použije rakety odpalované nejpravděpodobněji z Kaliningradu. Připomínám, že vzdušná vzdálenost z Kalinigradu do Prahy činí pouhých 658.6 km a zdolají ji jak rakety typu Iskander-M s dostřelem 500 – 700 km kilometrů, tak i rakety s plochou dráhou letu 3M-14 Kalibr s doletem až 2500 km. Vzhledem k jejich vysoké rychlosti a malým rozměrům jsou velmi obtížné detekovatelné a zneškodnitelné. Ruské letouny typu Tu-95MS zase mohou útočit okřídlenými raketami Ch-101 až na vzdálenosti 4 500 km. Tyto rakety mohou být vybaveny i jadernými hlavicemi. Rusové svoji výzbroj výrazně zmodernizovali; v Sýrii stříleli raketami o velkém doletu a vysoké přesnosti, a to jak z ponorek a lodí, tak i z bombardérů.
Podle názoru mnoha západních analytiků hrají rakety Iskander společně se systémy PVO (typu S-400) klíčovou roli v koncepci „zóny zakázaného přístupu" (Anti-Access/Area Denial, A2/AD). Zóna je definovaná tím, že se v ní protivníkova vojska nemohou pohybovat bez rizika, že jim bude způsobena nepřijatelná škoda. Nejsem vojenský expert, takže výsledek války s Ruskem si nedovolím odhadnout, ale není vyloučené, že by ČR onu nepřijatelnou škodu utrpět mohla. Co vím ale jistě je, že by bylo nejlepší se válce s Ruskem vůbec vyhnout.
Národní bezpečnost je nejdůležitějším „stavebním kamenem“ každé země, a kdo by to měl vědět lépe než my, jejichž předkové se stali obětí holocaustu. Při koncipování národní bezpečnosti nesázíme jen na odstrašující sílu NATO, ale především na otevřením vlastního komunikačního kanálu minimálně s Ruskem, Německem a Vatikánem. Jaké nás k tomu vedou důvody?
- Největší euroasijskou armádou v rámci NATO je turecká, která je pod silným vlivem Muslimského bratrstva! Turci se připravují koupit ruský protiraketový komplex S – 400, což je přímé ruské vtrhnutí do sféry amerických zájmů. Rusko tím vstoupilo na zbraňový trh nejdůležitější země NATO v Euroasii. Turecko se navíc sbližuje s Iránem a v Kataru, dalšího ptána Muslimského bratrstva, buduje svoji vojenskou základnu.
- NATO nezaručuje ani ochranu jednoho svého člena před druhým (viz Turecko – Řecký konflikt o Kypr), natož aby se dalo spolehnout na to, že všechny členské země v případě potřeby potáhnou za jeden provaz (viz situace v Sýrii).
- USA jsou chráněny oceány a nejsou vystaveny stejnému nebezpečí, jako je tomu u ostatních spojeneckých států. Kolektivní obrana NATO má pro USA mnohem menší význam, než pro nás, Evropany.
- Zpráva z Německa, že bude brát do své armády i cizince je pro Čechy špatný signál. Znamená to, že málo Němců je ochotno (schopno?) bránit svou vlast, natož pak nás, jako sousední členskou zemi NATO.
- Východoevropští členové NATO nás mohou vědomě či jen prostým nedopatřením dostat do války s Ruskem.
- Mezi zeměmi NATO a Ruskem už dlouho nebyla tak vysoká nedůvěra, jako je dnes.
Musíme proto mít vlastní kanál na domluvu s evropskými velmocemi, aby se předešlo zbytečným ztrátám při střetu s Ruskem. Válku celosvětového rozsahu neočekávám, lokální, typu syrské už ano, a to i v Evropě. Zbraně vyzkoušené ve skutečné válce mají samozřejmě mnohem vyšší cenu, než jen testované v mírových podmínkách. Rusům a nejen jim se válka v Sýrii vyplatila, protože na jejím základě získali dostatek zakázek pro svůj zbrojní průmysl. Lokálním válkám zabránit nejde, protože jedná se o hodně výnosný obchod, ale proč by přitom měli být zničeny naše domovy.
