Američané, stejně jako Češi mají rádi pohádky s dobrým koncem. Očekávají, že po porážce Ruska bude následovat jednání o mírové smlouvě ze „silové“ pozice jasného vítěze.
V této souvislosti připomínám, že dne 3. března 1918 v Brest-Litevsku podepsali Rusové se zeměmi „Ústředních mocností“ potupnou mírovou smlouvu, která je připravila o třetinu někdejšího obyvatelstva a polovinu průmyslových a zemědělských zdrojů – celkem o 1,42 milionu km2 s více než 60 miliony obyvatel. Rusko zároveň muselo uznat nezávislost Finska, pobaltských zemí, Ukrajiny, Gruzie i Arménie. Carská armáda, tou dobou již zcela v rozkladu, měla být demobilizována. Následná dohoda ze srpna 1918 navíc zavázala Rusko zaplatit šest miliard marek jako válečné reparace. Jistě se mohu mýlit, ale Rusové nebudou mít jediný důvod zasednout k jednacímu stolu, když jediné, co jim dnes Západ, společně s Ukrajinou nabízí je vězeňská cela. Jinými slovy, „zakopou se na svých pozicích“ a s ukončením bojů rozhodně nijak spěchat nebudou. Američanům zbude na krku dlouhodobě „zamrzlý“ konflikt v Evropě a Evropanům na svém těle nebezpečný vřed, který se kdykoliv může rozrůst. Mírová jednání, v blízké době, rozhodně očekávat nemůžeme.
Budou Ukrajinci ochotni bojovat do posledního vojáka?
Zatímco Američané čínský mírový plán rezolutně odmítli, laskavého čtenáře by nemělo překvapit“, kdyby jej ukrajinský prezident nakonec přijal. Stejně jako nikdo na Západě nepředpokládal, že se Čína stane zprostředkovatelem míru mezi Saudskou Arábií a Iránem, nepředpokládá to ani v případě mírové smlouvy s Ruskem. Pro Ukrajinu by se mohl stát přijatelným za situace, kdy jí jarní ofenzíva nevyjde a začnou jí docházet vojáci i munice. Skutečnou porážkou Ukrajiny bude znamenat ztráta Oděské oblasti s jejími dvěma největšími ukrajinskými přístavy u Černého moře (ZDE) a Nikolajeva (ZDE), u něhož leží strategický přístav „Oktjabrsk“ (ZDE), z něhož byly vypravovány ruské rakety na Kubu. Ukrajině, v případě ztráty těchto dvou klíčových, strategických měst, by Ukrajině asi nezbylo nic jiného, než čínský plán přijmout.
Poválečná konfigurace Evropy
Osobně očekávám, že po ukončení ukrajinské války, ať už dopadne jakkoli, se Američané soustředí na svůj hlavní souboj s Čínou a Evropu přenechají na starost Britům. Roli amerického a britského beranidla v Evropě hraje Ukrajina a roli čínského beranidla Rusko a Bělorusko. Válku na Ukrajině vidím jako „válku beranidel“ obou velmocí v boji o světovou hegemonii. Číňané od Rusů a Bělorusů potřebují udržet Američany v Evropě co nejdéle, aby zde vázali jejich ozbrojené síly, které by jinak mohli užít na asijské frontě. Partnerství je oboustranně výhodné, protože Rusku i Bělorusku umožňuje čelit USA na dvou kontinentech současně.
Číňané potřebují Rusko i jako ekonomické beranidlo. Rusko má tak velké přírodní bohatství, že se světová ekonomika bez něj prostě neobejde. Číňané po Rusku chtějí, aby ho obchodovali v jüanech a pomohli jim vystřídat americký dolar jüanem, jako novou reservní měnu. Rusové slovy Vladimíra Putina souhlasili: "jsme pro používání čínského jüanu při vypořádání mezi Ruskem a zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Jsem si jist, že zúčtování v jüanech bude rozvíjeno mezi ruskými partnery a jejich protějšky ve třetích zemích". Ruské oznámení o standardizaci jüanu jako globální obchodní měny je nejvýznamnější hrozbou pro hegemonii USA od II. světové války! Očekávám, že se k projektu „juan - reservní měna“ přidají i bohaté ropné státy Perského zálivu v čele se Saudskou Arábií, Brazílie, Indie, Jihoafrická republika a další. Ztratí-li USA dolar jako reservní měnu, bude to začátek jeho pádu z pozice nejsilnější země věta. Ztratí-li USA ekonomickou převahu, ztratí i statut velmoci! Podotýkám, že nejde o krátkodobou záležitost, ale o dlouhodobý vývojový trend.
Dlouhodobá prognóza: v Evropě i ve světě začíná proces decouple (oddělování) Globálního Západu od Globálního Jihu. Odhaduji, že Evropa i svět se vrátí ke klasickému bipolárnímu modelu, jen s tím rozdílem, že Rusko, v roli hlavního amerického vyzyvatele, nahradí Říše Středu.
