Laskavému čtenáři dopňuji předešlý text o negativní důledky eskalace napětí pro Českou republiku a o poznatky z Kubánské krize.
K podpisu Státní smlouvy obnovující rakouskou suverenitu došlo ve vídeňském Belvederu 15. května 1955. S konečnou platností jeho neutralitu založil až speciální ústavní zákon, přijatý Národní radou 26. října 1955. Rakouský zákon výslovně zmiňuje, že země ze své vůle přijímá trvalou neutralitu, kterou hodlá obhajovat všemi prostředky, které jsou mu k dispozici. Za tímto cílem nemělo Rakousko v blízké ani vzdálené budoucnosti přistoupit k žádným vojenským paktům, stejně jako neměly být na jeho území umístěny vojenské základny cizích států. Dodržováním zákona byla pověřena rakouská vláda. Následně došlo k mezinárodnímu uznání rakouské neutrality skrze notifikaci všem státům, se kterými Rakousko v té době udržovalo diplomatické styky, z nichž 62 států rakouskou neutralitu výslovně uznalo a 5 ji vzalo na vědomí.
Neutralita Rakouska může být dobrým vzorem i pro Ukrajinu.
Tiše doufám, že velmoci opustí chování malých dětí na pískovišti, ve smyslu: „vzals mi lopatičku, tu máš kyblíčkem po hlavě“ a zasednou místo toho k jednacímu stolu. Smlouva o neutralitě Ukrajiny by pak mohla brzy spatřit světlo světa.
Pokud velmoci neopustí chování malých dětí a dále budou eskalovat napětí, může to mít velmi negativní důsledky i u nás doma:
- v důsledku embarga obchodních vztahů s Ruskem (ztráta zakázek) dojde k zvýšení nezaměstnanosti (ztráta pracovních míst),
- zdražení ropy, plynu a dalších surovin, což se projeví v růstu maloobchodních cen pro české spotřebitele,
- ztráta majetku českých firem v RF, díky uvažovanému „odvetnému znárodnění“ ruskou vládou. Výrazně to postihne např. automobilku Škoda,
- příliv nových uprchlíků z Ukrajiny.
A jaké poučení z toho plyne? Naprosto nebráním panu ministru zahraničí, Lubomíru Zaorálkovi podporovat finančně Ukrajinu, ale prosím, ze svého. Nechce-li kupovat ruské zboží, nechť tak nečiní, ale pouze sám za sebe. Ministři, Martin Stropnický a Jiří Dienstbier, si zase nedovedou představit, že by „za této situace“ ruské firmy měly stavět další bloky Temelína. Chtějí-li porušovat právo EU o volné soutěži, prosím, ale opět sami za sebe, ne jménem České republiky. A co říci na závěr? Blíží se volby do Europarlamentu a krajů. Neměli bychom konečně začít rozumně přemýšlet, koho volit?
Poučení z kubánské krize
V době, kdy sovětské lodě vezly atomové zbraně (rakety) na Kubu, byla skutečná atomová válka na spadnutí. V pudu sebezáchovy se sešel Nikita Chruščov s Johnem Kennedym a dohodli se, že Sověti stáhnou svoje rakety z Kuby, Američané z Turecka a Amerika Kubu nenapadne. „Vsadím botky“ na to, že do měsíce či dvou dopadne spor o Ukrajinu obdobně. USA a Rusko nakonec dohodnou na nějakém kompromisním řešení. Vzor „Rakousko“ je už praxí prověřený a tak se nabízí, jak na zlatém podnose!
