Hlavní rozdíl mezi židovským a křesťanským Novým rokem je, že tomu židovskému nepředcházejí Vánoční svátky. Oslavy Nového roku lze tak plněji prožít.
V rodině slavíme oba svátky - Vánoce a Nový rok - hned dvakrát, jedny židovské a ty druhé křesťanské. Obě oslavy Nového roku mají stejný smysl: pozastavit se, pozpytovat svědomí, zhodnotit co nám podařilo, co ne a říci si co a jak dál. Svátky jsou i příležitost věnovat se dětem a širší rodině, abychom si svých blízkých dostatek užili. Mám-li svátky porovnat, pak ten židovský je mojí mentalitě momentálně bližší, protože si – alespoň trochu - uchovává duchovní poslání. Židovské Vánoce a Nový rok tím, že jsou oddělené, neznamenají nutnost vykoupit polovinu obchodního domu, aby bylo pod stromečkem hodně dárků. Odpadá i nutnost koupě mnoha košíků potravin a skoro povinné obžerství. Na Židovský Nový rok se jedí pokrmy, které symbolizují sladkost, požehnání a hojnost, což jsou parametry, který by měl následující rok mít.
Na novoročním stole proto nesmí chybět med, do něhož se namáčí sváteční chléb a kousky jablka (symbol sladkého života). Mezi zvyky a tradice patří i konzumace rybí hlavy (symbol vůdcovství), granátových jablek (hojnost) a mrkve (požehnání).
Chcete-li mít i Vy další rok sladký, nakrájejte si večer jablko a namáčejte si jej do medu. Když nic jiného, budete mít alespoň sladký dnešní večer.
Všem čtenářům přeji Šana tova u-metuka (Dobrý a sladký rok)
Koho to blíže zajímá:
1/ Historie Roš hašana
Nový rok, 1. a 2. tišri, je spojen s několika významnými událostmi, které určují jeho ráz. Ač to Tóra nikde výslovně neuvádí, tradice uvádí první tišri jako datum stvoření člověka, což můžeme chápat jako vrchol sedmidenního tvůrčího procesu. Proto je roš hašana dobou výročního účtování všeho stvořeného, dnem soudu. Tento den se, o mnoho set let později, narodil praotec Abrahám. I jeho vnuk Jákob se narodil na roš hašana. Nový rok byl dnem, kdy byly v průběhu dějin vyslyšeny do té doby bezdětné ženy, Sára, Ráchel a Chána. Ráchelin prvorozený syn Josef, uvězněný v egyptském žaláři byl právě prvního tišri osvobozen a předstoupil před faraóna. Na roš hašana se vymanili Židé z otrocké práce v Egyptě, což byl první krok k celkovému osvobození. (Od roš hašana do pesachu proběhlo deset egyptských ran.) Po zničení prvního chrámu, když se s Ezrou Písařem vrátila z Babylónie část exulantů zpět do Izraele, došlo na roš hašana na chrámové hoře k velkému shromáždění lidí, kteří zahájili stavbu nového chrámu.
2/ židovská kuchyně
K charakteristickým rysům židovské domácnosti patří dodržování předpisů spjatých s rituální čistotou jídla. Soubor těchto předpisů se nazývá „kašrut“ (od slova „košer“ – vhodný, rituálně čistý) a věřící je dodržují i mimo domov. Náboženskou vhodnost či nevhodnost jídel určují Tóra a Talmud. Všechny druhy pokrmů v židovské kuchyni patří k jedné ze tří základních kategorií: masité, mléčné a parve (neutrální jídlo). Pro masitou stravu jsou vymezena rituálně čistá zvířata. Ze savců k nim patří pouze přežvykující sudokopytníci – hovězí dobytek, vysoká zvěř, ovce a kozy. Je zakázáno požívat maso vepřů, koní, oslů, hlodavců, masožravých vodních savců – rozlišovacím znakem jsou rozpolcená kopyta a přežvykování. Pokud jde o ptáky, je povolena domácí drůbež, kachny, husy, holubi, krocani atd. Vyloučeni jsou hlavně draví ptáci. Za rituálně čisté ryby jsou považovány ty, které mají současně ploutve i šupiny. Jsou zakázány všechny druhy plazů, obojživelníků, měkkýšů a korýšů. Aby bylo maso rituálně čisté, musí být zvíře zabito předepsaným způsobem a zbaveno krve, jejíž požívání je přísně zakázáno. Mléčná strava zahrnuje mléko a všechny mléčné výrobky. Mléko však musí pocházet z košer zvířete. Pokrm nesmí obsahovat jakoukoliv nekošer složku ani žádný živočišný tuk. Předpisy pro košer stravu se týkají také její přípravy. Mléčné a masité se nesmí kombinovat během jednoho jídla. Zvláštní pozornost se musí věnovat přílohám, z jakých složek jsou vyrobeny a s čím je lze kombinovat. Mléčné pokrmy lze konzumovat až za 3–6 hodin po masitých. Po mléčném pokrmu může následovat masitý bez přestávky. V košer kuchyni existují dva oddělené soubory nádobí, z nichž jeden je určen pro přípravu masitých, druhý pro přípravu mléčných pokrmů. Nádobí nesmí být umýváno společně. Parve jsou potraviny, které nejsou ani masité, ani mléčné. Patří sem především košer ryby, vejce, ovoce, zelenina, houby, obiloviny, těstoviny, luštěniny, chléb či nápoje. Parve jídla mohou být součástí jak masitých, tak mléčných pokrmů s výjimkou ryb, které se spolu s masem ani podávat nesmějí.
