Putin versus Stalin

V české kotlině jméno ruského prezidenta znamená synonymum pro agresora. Podezříváme jej i z toho, že by nám tu naši kotlinku nejraději obsadil. Má ale skutečně na to? 

Laskavého čtenáře teď poprosím, aby si ve třech modelových situacích, na místě Vladimíra Putina představil báťušku Stalina. Obávám se, že to byla úplně jiná písnička.

Gruzie

Připomeňme si jen, že v srpnu 2008 vypukla mezi Ruskem a Gruzií válka poté, co se Gruzie pokusila vojensky obnovit nadvládu nad Jižní Osetií. Putin gruzínský útok odrazil a spokojil se jen s obnovením ruského panství nad Osetií. Na rozdíl od něj by báťuška Stalin pokračoval v boji, dokud by nedobyl hlavní město Tbilisi a nepověsil Michaila Saakašviliho - dámy prominou – přímo za koule, aby všem nepřátelům zašla chuť si s Ruskem něco začínat.

Ukrajina

Obávám se, že už v momentě prvních výstřelů na Majdanu by – za vlády báťušky Stalina -v Kyjevě přistávali první ruští parašutisté. Jaceňuk s Porošenkem, pokud by včas neutekli, by byli postaveni před soud a jako zrádci „zastřeleni za úsvitu“. Západ by se mohl třeba stavět na hlavu, ale Stalin by vojensky nekompromisně zasáhl. Vladimír Putin zasáhl pozdě – až pod hrozbou ztráty vojenské námořní základny na Krymu - a navíc ještě polovičatě. Namísto toho, aby vzbouřenecké republiky spojil pozemní cestou s Krymem, zastavil se na půl cesty, ještě před Mariopolu a teď musí za drahé peníze budovat most spojující Krym s pevninským Ruskem. Navíc, díky Minským dohodám, se nechal vmanévrovat do tak nevýhodné situace, že Západ určuje, zda jsou či nejsou plněny a podle toho je Rusko odměňováno či trestáno. Svatá prostoto!

Sýrie

Pokud by měl Josif Vissarionovič Stalin vítězství na dosah ruky, jako jej měl Putin u Aleppa, nikdy by Západu neustoupil v požadavku jakýchsi přestávek v boji, protože by věděl, že by jich nepřítel využil ke své konsolidaci. Rusko zastihlo Washington v nedbalkách v září 2015, kdy jeho letectvo začalo bombardovat pozice ISIS a umožnilo syrské armádě převzít iniciativu. Rusko již mělo ISIS téměř na lopatě, ale pak nečekaně vyklidilo bitevní pole s tím, že spolu s Američany začne hledat politické řešení. Válka, kterou mohlo Rusko a Sýrie již vyhrát, dnes pokračuje s novou intenzitou.  Nebyl to nakonec Putin, ale Iránci, kdo práskl do stolu s tím, že jednání s USA končí a v Sýrii se prostě rozhodne přímo na bojišti.

Souhrnně řečeno, nad Putinovými hrubými chybami zůstává rozum stát. Skutečnost, že například na Ukrajině nedopadl hůře, lze přičíst jedině tomu, že měl za protivníka velice slabého amerického prezidenta. Naprosto nechápu, proč se Češi a Slováci Vladimíra Putina tak bojí, ani proč jej tak démonizují. Hrozí-li z Ruska nebezpečí, pak spíše to, že nám do EU pošlou svoje bojovné Čečence a další zakavkazské muslimy. A čekal by nás pěkný průšvih!