Na pozadí Rusko-Ukrajinského sporu a sestřeleného ruského letadla v Sýrii si můžeme udělat úplnější a ostřejší obrázek o vztahu Vladimíra Putina k židům a Izraeli.
Politiku Vladimíra Putina, podle mého soudu, formovaly tři klíčové faktory:
- bombardování a porážka pravoslavného Srbska, kdy mu Putin, jako nově nastoupivší prezident, nemohl přijít na pomoc, díky celkové slabosti Ruska. Porážku Srbska bral nejen jako pokoření Ruska, ale i svojí osoby. Tehdy si slíbil, že už nikdy nedovolí, aby Rusy - za jeho vlády - někdo ponížil. Odtud pochází i jeho urputnost až umanutost - za každou cenu vrátit Rusko mezi respektované a obávané světové mocnosti;
- za Jelcina, po němž přebírá prezidentský úřad, byla země řízena vlivnou skupinou zvanou semibankirščina („vládou sedmi bankéřů“, ZDE). Sedm největších bankéřů Ruska vlastnilo řádově polovinu celé ruské ekonomiky, přičemž všichni, až na jednoho (Potanina) byli židé. Odtud vyplynula nutnost s mocnou domácí židovskou lobby vyjít a spolupracovat;
- vyhodnotil si, že jedním z hlavních důvodů neúspěchů Hitlera a Stalina byla jejich protižidovská politika. Putin dospěl k závěru, že sovětský antisemitismus, vedl k odchodu statisíců vzdělaných Židů do zahraničí, způsobil zaostávání, a poté i mocenský úpadek Sovětského svazu. Samozřejmě, že totéž nechce dopustit u současného Ruska. Odtud se odvíjí i jeho relativně vstřícné chování vůči ruským židům.
Jeho vztah k židům formovala rodina a jeho přátelé, o nichž se ví, že mnozí z nich byli Židé. Například Putinův trenér a „druhý otec“ Anatolij Rachlin, kterému šel vloni Putin na pohřeb, nebo bratři Arkadij a Boris Rotenbergové, jeho spolubojovníci a dnešní spojenci z dob petrohradského judistického oddílu. I jeho hlavní političtí učitelé byli židé, počínaje petrohradským starostou Anatolijem Sobčakem a ruským prezidentem Borisem Jelcinem konče. Také bez souhlasu ruské židovské lobby by se nikdy ruským prezidentem nestal.
Ruští židé mají pro Vladimíra Putina nezastupitelnou úlohu zprostředkovatelů kontaktů se Západem, což je tradice přejatá už od Stalina. Když Sovětům začalo v roce 1942 „téct do bot“, Stalin na čas utlumil antisemitismus a povolil vznik židovského antifašistického výboru. Jeho předsedou byl jmenován Solomon Michoels (ZDE), který v této funkci cestoval po USA, Kanadě a Velké Británii, kde agitoval ve prospěch SSSR a žádal o finanční podporu vojenských akcí Rudé armády. Výsledkem byly ohromující vybrané finanční prostředky umožňující nákup 1000 letadel, 500 tanků, jídla a oblečení pro armádu i civilní obyvatelstvo.
Ve vztahu k Izraeli musí Vladimír Putin vzít v úvahu, že přibližně 15% tamního obyvatelstva pochází z bývalého Sovětského svazu a je jasné, že jejich zájmy nemůže nerespektovat. Obdobný je vztah Izraele k Rusku. Izrael bere Rusko jako svého významného partnera, jehož zájmy se také snaží respektovat. Jen pro ilustraci: Izrael se nikdy lacině nepřipojil k protiruským sankcím, byť k tomu byl mnohokrát vyzýván. Nepřipojil se ani ke všeobecné štvanici na Putina, když ruští vojáci začali obsazovat Krym. Zástupce Izraele se na zasedání Valného shromáždění OSN odsuzující referendum na Krymu vůbec nedostavil. Samozřejmě očekáváme, že Rusko pomůže Izraeli tam, kde to bude potřebovat. Potřebujeme, aby Vladimír Putin Sýrii neprodal vyspělý protiletadlový systém S-300 a potřebujeme ho i v boji proti íránskému jadernému programu. Znovu opakuji, z obou stran se jedná o pragmatický vztah beroucí v úvahu partnerovy zájmy.
A co říci na závěr? Osobně jsem stávajícími vztahy mezi Vladimírem Putinem a židy a byl bych rád, kdyby vydržely i do budoucna.
------------------------------------------
Pod čarou: měl Lenin židovské předky?
Veřejnost se často dohaduje, zda Lenin měl či neměl židovské předky. Takže jaká je pravda? Státní historické muzeum v Moskvě vystavilo v roce 2011 poprvé utajovaný dopis, který v roce 1932 napsala J. V. Stalinovi Anna Uljanovová, sestra Vladimíra Ilijiče Lenina. Vyzývá v něm Stalina, aby zastavil antisemitskou rétoriku a útoky v řadách komunistické strany a argumentuje tím, že jejich rodina má také židovské předky. Leninův dědeček z matčiny strany byl ukrajinský Žid, který konvertoval ke křesťanství, aby svoji rodině zajistil lepší životní podmínky a vyhlídky v carském Rusku. "Pocházel z chudé židovské rodiny z Žitomiru na západě Ukrajiny," píše Uljanovová v dopise, který ruská veřejnost mohla spatřit poprvé v roce 2011.
Za druhé, abychom byli spravedliví a nevykreslovali židy jen jako oligarchy, je nutné popravdě říci, že po Velké říjnové revoluci, byli ve většině řídících také židé (mluví se až o 85 % funkcí). Právě vzdělaní ruští židé byli, jako jediná skupina, schopni po revoluci obsadit vysoké státní a revoluční posty po carské administrativě, která byla revolucí smetena. Nová moc slibovala židům i jiným menšinám rovnost, volnost, bratrství, což jsou opojná hesla pro občany, kteří byli dříve ponižováni a persekvováni. Vzepjatý revoluční ateismus dovedl řadu vzdělaných židů ke komunismu. V politbyru bolševické strany byli do roku 1922 z pěti členů tři židé (Lev Kameněv, Grigorij Zinovjev, Lev Trockij). Souhrnně řečeno, v historii najdeme židy na obou stranách pomyslné barikády.
