Bylo, nebylo, jednoho krásného dne přijeli do Izraele jednat zástupci provincie Al – Anbar. Bez mučení přiznávám, že jsem zpočátku vůbec nevěděl, že taková provincie vůbec existuje. Pojďme si ji nejprve představit …
Al – Anbar je největší a zároveň jeden z nejméně osídlených regiónů západního Iráku. Sousedí se Sýrií, Jordánskem a Saúdskou Arábií. Obyvatelé jsou převážně sunnitští muslimové. Hlavním městem provincie je Ramádí, mezi další významná města patří Fallúdža, Al-Ká'im a Haditha. (blíže viz: https://en.wikipedia.org/wiki/Al_Anbar_Governorate )
Jejím největším přírodním bohatstvím jsou vodní zdroje, bohužel ukryté hluboko pod povrchem. Technologicky by je mohli zpřístupnit pouze Izraelci a Američané. Provincie by se následně mohla stát „potravinovým košem“ Blízkého východu. Navíc má Al - Anbar ne nevýznamné zásoby ropy a zemního plynu. Vedle nedostatku technologií provincii ještě velmi trápí nedostatek pracovních sil. Obsahem jednání zřejmě byla ochota Izraele pomoci jí jak s technologiemi na využití vody, tak i v oblasti pracovní síly. Palestinci jsou pracovití, mají stejnou kulturu a jsou to sunnité, což by mohlo naklonit sunnitsko - šiítskou rovnováhu v prospěch původních anbarských sunnitů. „INSHALLAH“ (bude-li to vůle Boží) snad se vzájemně výhodná spolupráce podaří uzavřít.
