Povstání Hamásu mělo zřejmě dva základní cíle: osvobození vězněných Palestinců z izraelských věznic (formou výměny zajatců) a vrácení myšlenky vzniku Palestinského státu zpět do hry.
Zatímco na výměně zajatců se půjde domluvit na vzniku Palestinského státu určitě ne.
Klíčový problém celého Středního východu je co s nikým nechtěnými Palestinci. Po zkušenostech z Jordánska a Libanonu je žádná arabská země na svém území nechce. Volání a podpora vzniku samostatného Palestinského jsou jen jejich zoufalou snahou, aby zůstali v Izraeli a nestěhovali se k nim. Obdobně je tomu i finanční pomoc Palestincům. Ve své podstatě se pět jedná o skrytý úplatek, aby zůstali v Izraeli. Černý Petr jménem Palestinci tak zůstal v rukou Izraele ke všeobecné spokojenosti arabských zemí. Zároveň je to vhodný klacek, jímž mohou Izraelce kdykoliv “přetáhnou po hlavě“.
Izrael dobrovolně předal Palestincům pásmo Gazy, a to v podobě kvetoucí zahrady. Palestinci z ní udělali semeniště chudoby a hnízdo protiizraelského odporu. Těžko se Izraelcům divit, že z Východního Jeruzaléma, z něhož Palestinci chtějí udělat hlavní město, nechtějí mít druhou Gazu. Dvojstátí zřejmě není pro Izraelce přijatelné. Otázka zní, co má udělat s Palestinci, které nikdo nechce?
V Izraeli nežiji, takže mi nepřísluší dávat jim „knížecí rady“ od televize či od počítače. Mohu jim jen popřát, aby se Černého Petra zbavili s co nejmenšími ztrátami.
