V několika minulých příspěvcích jsem ukázal, že turecko – řecké hranice nejdou neprodyšně utěsnit, bez použití násilí.
Nu a do násilného bránění svých hranic (například formou potápění člunů s uprchlíky) se EU evidentně nechce a tak si na „špinavou práci“ chce najmout Turecko. Je to naprosto stejný případ, jako když fašistické Slovensko platilo za likvidaci svých židů fašistům z Německa. Připomínám, že cena za „likvidaci“ jednoho žida stála slovenskou státní pokladnu 500 říšských marek. Němci svůj „obchodní závazek“ splnili a skutečně jen minimum slovenských židů se po osvobození vrátilo zpět. Kancléřka Angela Merkel dobře ví, že tuto roli Německo podruhé sehrát nemůže a odtud zřejmě ta vstřícnost k Turecku, zvláště když je všeobecně známo, že Turecko v genocidě není žádný nováčkem.
Dilema Německa spočívá v tom, že nechce za genocidu migrantů otevřeně zaplatit, aniž by to - vzhledem k jeho minulosti – nevyvolávalo negativní reminiscence. Musí volit různé přesmyčky typu výměny Syřanů jeden za jednoho a další „mlžení“. Dnes už jde ze strany paní kancléřky jen o to, kolik špíny při řešení migrační krize ulpí na jejích, respektive německých rukou. Podařilo-li by se jí prosadit „celoevropské řešení“, pak by se automaticky zašpinily ruce i náš všech, a o to tu zjevně jde!
Pokud už máme někomu platit, pak proč ne přímo Řecku, a proč mu zároveň neodpustit i dluhy za to, že nechá migranty na svém území. K dispozici má 3 000 ostrovů a z toho řadu neobydlených. Pokud by migranti viděli, že se nikam dál, než do Řecka nedostanou a zároveň, ať už přijedou kamkoliv do Evropy (včetně například Itálie a Španělska), vždy budou převezeni do Řecka, zájem o jejich vstup do Evropy by sám od sebe rapidně klesl. V chudém Řecku by nikdo zůstat nechtěl, až na ty, kteří jsou skutečně ohroženi na životě a těch tak moc zase nebude.
