Sypu si popel na hlavu za to, že jsem včera popletl irácké války vedené Georgem Bushem starším a mladším, za což mě čtenáři oprávněně kritizovali a publikuji opravenou verzi. Děkuji laskavým čtenářům za pochopení.
Češi pojímají ukrajinskou válku jako „Velkou vlasteneckou válku proti Rusku“, v níž je nutné zvítězit. Hlavním (pro)válečným argumentem je, že „na Ukrajině se bojuje i za Prahu“. Vždy, když tuto frázi slyším, pokaždé mi zamrazí. Naposledy jsem ji slyšel, když se česká armáda zapojila do irácké války George Bushe mladšího (ZDE). Jejím smutným výsledkem byl vznik Islámského státu a obrovský nárůst islámské migrace do Evropy. Jaké „překvapení“ nás asi čeká na Ukrajině? Výsledkem války bude dobře vybavená a vycvičená ukrajinská armáda, o níž nikdo neví, jak se zachová, až se vojáci dozvědí, že žádné přijetí Ukrajiny do EU ani do NATO nebude a slibované peníze na rekonstrukci země také nejsou!
Jen pro vysvětlení: členství v EU není otázkou dobré vůle, ale dostupných financí. Šéf Německé průmyslové a obchodní komory Peter Adrian, v rozhovoru s listem Rheinische Post uvedl, že válka na Ukrajině bude stát německou ekonomiku do konce letošního roku kolem 160 miliard eur, což odpovídá zhruba čtyřem procentům hrubého domácího produktu Válka tak sníží německý HDP o 2000 eur na osobu. Němci jako evropská kasička „poslední záchrany“ končí a nevidím nikoho, kdo by zvýšené náklady spjaté se vstupem Ukrajiny do EU zaplatil. Přijetí Ukrajiny do EU by mělo katastrofální dopady i na druhou nejvýznamnější zemi EU, Francii. Přesněji řečeno na její zemědělce, protože hlavně na jejich úkor by Ukrajinci získali příspěvek ze společného zemědělského fondu EU a navíc lácí své produkce by francouzské farmáře naprosto „smázli“. Obávám se, že reálné peníze na přijetí Ukrajiny do EU nejsou a ani nebudou! Vstup do NATO je též spíše „přání, otcem myšlenky“, neboť Staré země NATO svoji bezpečnost neohrozí. Očekávám, že Ukrajinci získají v obou organizacích pouze nabídku asociačního členství, což vzhledem k počtu jejich válečných obětí budou považovat za nedostačující!
Nechoď Vašku s pány na led, sic si ekonomický krk zlámeš
Zajímavé je, že naši válečníci nikde neříkají, z jakých zdrojů chtějí válečné výdaje pokrýt! „Hotové“ peníze nejsou! Takže válčit „na dluh“? Čím ho chtějí zaručit? Co se stane při jeho nesplacení? Nedopadneme jako Řecko či Sri Lanka, které na úhradu svých dluhů musely prodat svá nejcennější aktiva (přístavy), seškrtat sociální výdaje a zvýšit daně? Přijdeme o Českou poštu, Lesy, Letiště, Dráhy, ČEZ, ČEPRO a kdoví co ještě? Dojde i na výrazné škrty ve státním rozpočtu, zvýšení daně z nemovitosti, prodloužení odchodu do důchodu? Válka je drahá a tak se hodí každá koruna, získaná například a úkor důchodců či omezením podpory rodiny formou zrušením daňové slevy na manžele.
Češi doufají, že se finančně „zahojí“ při obnově Ukrajiny a dokonce za tímto účelem jmenovali vládního zmocněnce pro její obnovu! Obdobné nereálné představy měli jejich předchůdci při obnově Iráku. Doufali, že díky dlouhodobě dobrým česko - íránským obchodním vztahům, získají významné zakázky při jeho obnově. Spoléhali zejména na to, že irácký ropný průmysl byl z více než 60 % rafinerských kapacit, vybudovaný ještě Československem. Cyril Svoboda, tehdejší ministr zahraničí, po 15 letech, uvádí tehdejší očekávání na pravou míru slovy: „No, byl to přehnaný optimismus a já jsem to viděl při návštěvě Vladimíra Špidly ve Spojených státech. Náš ministr průmyslu a obchodu Milan Urban jednal s konsorciem Halliburton, která obnovu Iráku řídilo … v tom smyslu, že za naši angažovanost ve válce, bychom si zasloužili nějakou investiční příležitost. A brzy bylo jasné, že za naši pomoc při osvobození Iráku nedostaneme nic .… Americké a britské firmy tam už nikoho dalšího nechtěly pustit“. Obávám se, že s fondem BlackRock, který má pomoc Ukrajině koordinovat, dopadneme obdobně. V lepším případě dostaneme drobky spadlé ze stolu velkých amerických firem. Výhodnější výchozí situaci mají ty společnosti, které si vytvořily na Ukrajině své zastoupení či otevřely kancelář už před válkou (řádově je jich 200 000), a které by mohly, díky svým místním kontaktům, ostatním výrazně pomoci, což aké dělají. Přeji všem našim firmám úspěch, ale obávám se, že až sečteme všechny výnosy a náklady války, zbudou státu jen dluhy a oči pro pláč.
