John Fitzgerald Kennedy se izraelského premiéra Davida Bena Guriona zeptal: „ jak být dobrým americkým prezidentem pro Izrael“. Ben Gurion mu odpověděl: „Staňte se skvělým prezidentem USA.“ Joe Bidenovi přejme, ať se mu to podaří.
Se současným prezidentem, Donaldem Trumpem, se loučíme jen v dobrém. Povinování jsme mu především díkem díkem za to, že:
- přesunul americké velvyslanectví do Jeruzaléma,
- uznal Golanské výšiny jako součást státu Izrael,
- zprostředkoval Izraeli historický mír se Spojenými arabskými emiráty a spolupráci i s dalšími arabskými státy. Dohody zároveň rozbily arabskou jednotu a solidaritu s Palestinci,
- odstoupil od nebezpečné dohody s Íránem,
- nechal zabít nebezpečného velitele íránských Revolučních gard Kásema Solejmáního,
- potrestal palestinskou samosprávu za podporu terorismu, zastavil jí veškerou finanční pomoc a zrušil její zastoupení ve Washingtonu. Přestal přispívat i Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky,
- představil plán na řešení izraelsko-palestinského konfliktu,
- z tzv. palestinského problému udělal problém regionální s tím, že jeho řešení by se mělo hledat uvnitř regionu,
- nařídil propustit Jonathana Pollarda, Američana usvědčeného ze špionáže pro Izrael.
Hluboká poklona a poděkování patří i rodině Donalda Trumpa, jmenovitě jeho dceři Ivance a zeti Jaredu Kushnerovi za to, že pomohli uzavřít mírové dohody mezi Izraelem a SAE, Bahrajnem, Marokem a Súdánem a nedávno zprostředkovali ukončení tříletý konfliktu mezi Saúdskou Arábií a Katarem. Ivance Trump přeji, aby se stala buď budoucí guvernérkou Floridy, nebo senátorkou za Floridu. Dík a naše uznání si zaslouží i Mike Pompeo, ministr zahraničí USA za historickou návštěvu a prohlášení, v němž uznal zákonnost výstavby nových židovských osad v Judeji a Samaří. Joe Bidenovi přejme, aby izraelské úspěchy svého předchůdce rozhojnil.
„Jak být dobrým izraelským premiérem pro USA“?
Amerika toho pro Izrael hodně udělala a na oplátku by toho měl Izrael hodně udělat pro Ameriku. USA daly najevo, že stahují svoje vojenské síly z Blízkého východu a zároveň, že snižují své závazky vůči jednotlivým zemím v našem regionu. Víme, že Blízký východ nemůže dlouho zůstat bez moci, která by jej držela pohromadě, a proto bude muset Izrael Američany v této roli zastoupit. Arabské země mají jednoduchou volbu: buď jít vlastní cestou, nebo s Izraelem navázat a budovat užitečné a smysluplné vztahy. Arabové pomalu, ale jistě docházejí k poznání, že se navzájem potřebujeme a tak mohou Američané uvolnit své síly ze Středního východu a nasměrovat je tam, kde pro ně budou potřebnější.
K naší lítosti, vedoucí postavení USA pomalu, ale jistě oslabuje a do popředí se čím dál tím více tlačí Čína. Čína je zatím jedinou velkou ekonomikou, které se podařilo vyrovnat se s následky pandemie. Amerika se s nimi také vyrovná, ale složitější pro ni bude zvládnout navršené sociální problémy. Jedním z nich je "třídní rebelie", kdy se chudí bouří a zároveň volí proti bohatým elitám. Černošské komunity se zase stavějí do rolí obětí „bílého muže“ a řada z nich požaduje, aby se jim vyplatily náhrady za to, že jejich pra- pra- prapředci byli do země přivezeni jako otroci. Někdy okolo roku 2040 počet hispánských voličů převýší počet bílých (původem evropských) voličů. Hispánští voliči budou požadovat, aby se o ně vláda více starala a tradiční „bílé“ hodnoty – svoboda, individualismus, ochota podnikat a riskovat s největší pravděpodobností zmizí na smetišti amerických dějin. Zřejmě s nimi i Amerika, jak ji dnes známe. Obávám se, že pokud nechceme vedoucí roli přenechat Číňanům, máme před sebou 20 let na to, abychom byli připraveni oslabenou Ameriku nahradit.
