Výzkumníci ze Stratforu a RAND Corp. došli k závěru, že vstup Izraele do pásma Gázy je - ze strany Hamásu - předem připravená past. Hamás s ní neuspěl, protože svět, v čele s velmocemi, válčit nechce.
Čína, Rusko i USA poslaly své emisary na Střední Východ s posláním pokusit se válku odvrátit a přivést Palestince a Izraelce k jednacímu stolu. Z historie víme, že násilí neurčí, kdo vyhraje válku, ale že koneční vítězové jsou známí až na konci mírových jednání. Izrael ví, že prakticky všechny okolní arabské státy jsou vůči Hamásu nepřátelské, protože jeho kořeny sahají k Muslimskému bratrstvu. Egypt a Jordánsko považují Bratrstvo za svoji existenční hrozbu a Hamás zvlášť, vzhledem k jeho jeho napojení i na íránské patrony. Regionální vlády na Středním Východě, aniž to veřejně přiznávají, jsou zásadně strategicky sladěny s Izraelem a jediní, kdo Hamás skutečně podporují, jsou Teherán a Bejrút. Okolní vlády rozumně upřednostnily spolupráci, před nekončící válkou s Izraelem. Pozice Izraele bude v nastávajících mírových jednání silnější v tom, že už v boji proti Hamasu není sám, jako před Abrahámovými dohodami. Na samotných Palestincích závisí, zda se budou trvat na „vymazání“ Izraele z mapy, nebo i pro ně je výhodnější spolupráce. Podle jejich rozhodnutí se budou mírová jednání vyvíjet. Na jejich konci se Hamas nepochybně dozví, že i ten nejzbožnější útok může vést k porážce.
