Díky nástupu fašismu v Německu jsem neměl možnost poznat velkou část své rodiny. Svým způsobem patřím k další generaci obětí II. světové války.
Nevím jak laskavý čtenář, ale já se domnívám, že přímé oběti II. světové války nijak nemohou za to, kdo dnes v které zemi vládne. Mohu se jistě mýlit, ale nevidím žádnou příčinnou souvislost mezi smrtí mé babičky v koncentračním táboře v Osvětimi a událostmi na Ukrajině či na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Nevidím ani žádnou souvislost mezi smrtí mé babičky a skutečností, že v Rusku vládne – pro mnohé Čechy nestravitelný – Vladimír Putin. A ještě naposledy – nevidím pražádnou souvislost mezi její smrtí a tím, že si Rusové či Číňané na vojenských přehlídkách „honí triko“. Jak to ti mrtví asi mohou ovlivnit?
Domnívám, že bychom měli důstojně uctít památku padlých a obětí II. světové války a nehrát přitom politické hry ve smyslu kdo bude a nebude stát na té které tribuně a zda se přitom účastní či nezúčastní vojenské přehlídky, která k tradici euroasijských národů – ať už se nám to líbí či nelíbí - nedílně patří.
Kdy jindy, než při uctění památky miliónů padlých, by si světoví státníci měli uvědomit, jak je důležité řešit vzájemné spory mírovou cestou. Mým nejhlubším přesvědčením a přiznávám, že možná mylným je, že do tryzen by politika zasahovat neměla. K tomu jsou přece určena jiná fóra…
