Srpen 68´nebyla klasická invaze, ale typická trestní výprava, jakou už Češi znají z období husitství (křížové výpravy). Jen místo husitských kacířů byly jejími terči kontrarevolucionáři.
Invaze je prvoplánově zaměřena na získání nových území a následná okupace na jejich udržení (viz anexe Krymu). Trestní (kárná, křížová) výprava je naproti tomu prvoplánově zaměřena na ztrestání, likvidaci a ponížení předem definované skupiny obyvatelstva (kacíři, vzbouřenci, reformátoři, teroristé, kontrarevolucionáři, apod.). Češi už zažili pět křížových výprav proti husitům (ZDE), takže vědí, co kárná výprava znamená. Z těch zahraničních připomenu například trestní výpravu k likvidaci Usáma bin Lábina a teroristů z Al-Kajdy v Afghánistánu, Saddáma Husajna v Iráku a Muammara Kaddáfího v Libyi.
V našem případě to byla trestní výprava prvoplánově zaměřena proti „kontrarevolucionářům“, kteří odmítli sovětskou cestu ke komunismu a chtěli ji nahradit vlastní, českou, nazvanou „socialismem s lidskou tváří“. Sovětští soudruzi odmítnutí vyhodnotili jako kontrarevoluci a pokus o vyvedení ČSSR ze zóny sovětského vlivu a po několika marných jednáních s tehdejším vedením KSČ poslali do ČSSR svá intervenční vojska. Až v druhém plánu šlo o to, umístit na našem území sovětské vojenské základny.
Nejlepším důkazem, že skutečně šlo o trestnou výpravu, bylo okamžité zajetí vedoucích představitelů KSČ a jejich internace v Moskvě. K naší malé radosti tito zbabělci podpisem „Moskevských protokolů“ národ nasměrovali do období okupace a normalizace (plný text Moskevských protokolů najdete ZDE). K souhlasu s okupací schválilo Národní shromáždění o dva měsíce později „Smlouvu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR“. Období Pražského jara definitivně uzavřelo zasedání ÚV KSČ v prosinci 1970, kde byl přijat dokument „Poučení z krizového vývoje“, který zahájil vlastní éru tzv. normalizace společnosti. Sen o socialismu s lidskou tváří tak navždy zůstal jen snem.
Kde udělali soudruzi z ČSSR chybu
Čeští soudruzi udělali řadu hrubých chyb, díky nimž Pražské jaro zamrzlo vlivem ledových větrů z Kremlu. Patřily k nim zejména:
- nedostatečně analýza zkušeností z Východoněmeckého povstání v roce 1953 (ZDE), Poznaňského postání v Polsku z roku 1956 (ZDE) a Maďarského povstání v roce 1956 (ZDE, viz foto);
- nepočítali s vlastní slabostí, zbabělostí a lokajstvím. Potupné „Moskevské protokoly“ podepsali, až na jedinou výjimku všichni vedoucí představitelé KSČ a proti okupaci ČSSR, resp. proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR hlasovali jen 4 (slovy čtyři) poslanci!! Přeci jenom bych očekával větší statečnost a odpor;
- vedení Pražského jara také nepočítalo až s tak velkým počtem domácích zrádců a kolaborantů, kteří trestnou výpravu vojsk Varšavské smlouvy nejenže umožnili, ale i aktivně podpořili (viz např. „Zvací dopis“);
- vedení Pražského jara naprosto chyběli zahraniční spojenci;
- Pražské jaro bylo často v centru pozornosti zahraničního tisku a jeho vedoucí představitelé zcela nerealisticky a naivně doufali v pomoc ze zahraničí, pokud by došlo k ozbrojené intervenci ze sovětské strany.
Souhrnně řečeno: Pražské jaro bylo natolik netakticky a neprofesionálně vedeno, že brzy muselo skončit a také skončilo pod pásy tanků vojsk Varšavské smlouvy.
Kde udělali dnešní soudruzi z ČR chybu
Největší dnešní chybou soudruhů z ČR – tím, že nešlo o invazi, ale o trestní výpravu - je pláč na cizím hrobě. Mělo-li se něco připomenout a slavit, pak v novodobých dějinách ojedinělý moment, kdy se český národ vzchopil a sám sebe vytáhl z močálu, který se jej připravoval úplně pohltit. Naprosto úžasné mi připadalo s jakou úctou a noblesou darovali naši občané své klenoty na zlatý poklad republiky.
Za druhé, se mi vůbec nelíbilo, proč nebyly správně osvětleny důvody, kvůli nimž nám Západ nepomohl. Nechme mluvit Milana Syručka: „Poradce amerických prezidentů Henry Kissinger mi na otázku, proč nám Američané nijak nepomohli, odpověděl třemi důvody:
- dodržovali jaltskou dohodu o sférách vlivu,
- pro amerického prezidenta bylo důležitější, aby se uskutečnila jeho cesta do Moskvy k jednáním o omezení jaderných zbraních, než nějaké Československo,
- Američané si vůbec nepřáli, aby Pražské jaro prokázalo jakékoliv přednosti „socialismu“, ba právě naopak bylo podstatné, aby socialismus vůči kapitalismu neprokázal vůbec žádné kvality.“
Sečteno a podtrženo: zvlášť body dva a tři ukazují naivitu našich reformátorů, že jim snad Amerika (Západ) proti Rusům pomůže. Amerika nám pomůže jedině v tom případě, když se naše a její zájmy budou krýt. Jinak, hoši přes palubu…
Konečně za poslední zásadní chybu považuji shodit všechnu vinu za okupaci a normalizaci na Rusy a o podílu viny domácích kolaborantů a zrádců, pokud možno mlčet. Čeští politici a většina médií v duchu hesla „za všechno může Putin“ nijak nevysvětlila, kdo Rusům otevřel ruzyňské letiště, aby mohli v Praze vůbec přistát, kdo jim pomohl vedení KSČ internovat, kdo tvořil „prověrkové komise“ v tzv. obrodném procesu, jak to že se do KSČ a SSM hlásili stále noví členové, a to i v období hluboké normalizace. To je nutil kolaborovat „Putin“ s pistolí v ruce? Možná právě proto Češi raději používají výrazy „ruská invaze“ a „ruská okupace“, protože jsou emociálně silné a lépe omlouvají následnou českou dvacetiletou kolaboraci v duchu hesla: „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“!
