V poslední době se přímo roztrhl pytel s „jobovkami“ souvisejícími s problémy okolo Deutsche Bank. Se zájmem si přečetl blog Markéty Šiktařové, která problém podala tak dramaticky, jako by se už už blížil „Konec světa".
V obdobném duchu píše Aleš Michl a další čeští ekonomové. Problém, proč jsou jejich příspěvky jak „přes kopírák“, spočívá v tom, že nikdo z nich včas nepredikoval vznik finanční krize 2008 – 2012. Jejich traumatem až obsesí se stalo předpovídat další katastrofy, aby mohli později říci „já jsem na to včas upozorňoval“ a stali se slavnými. Připravte se na to, že i v budoucnosti bude řada slovanských ekonomů dělat „z komára velblouda“. Čtenář je jistě natolik moudrý, aby věděl, že život není jen posloupnost krizí, ale že často svítí i sluníčko. Stejně jako řada jiných neslovanských ekonomů nevidím situaci až tak černě, protože přinejhorším Deutsche Bank koupí Číňané a život půjde dál.
Laskavému čtenáři by bylo k ničemu, kdyby začal propadat pocitu malomyslnosti, trudnomyslnosti či chandře „nad blížící se další krizí“. Spíše laskavému čtenáři doporučuji urychleně se rozhodnut nad podobou (formou) svých úspor a učinit opatření jak se k nim - v peněžní podobě - dostat, když ta či ona banka zkolabuje. Řecké banky s omezeným výběrem hotovosti, budiž nám velkou výstrahou!
Znamená to, zaprvé, zamyslet se nad tím, zda jejich část neuložit do věcí trvale držících svoji hodnotu, jako je například zlato a další drahé kovy, lukrativní nemovitosti, diamanty, cenné poštovní známky, umění a starožitnosti, zkrátka a dobře do toho statku, jemuž nejvíce věříte. Za druhé, když už se rozhodnete mít část úspor v papírové podobě (v bankovkách), pak rozhodně doma v trezoru a ne v žádné bance. Vaší nejužitečnější investicí dnes bude pořídit si bytelný trezor a uložit do něj většinu vaší finanční hotovosti, neboť od banky stejně žádné kloudné úroky nedostanete (spíše hrozí záporné). Po té vás může těšit pocit, že jste udělali, co bylo ve vašich silách. Zbytek nechte na Houstonu, ať si s tím nějak poradí!
