Evropskou unii otřásá nový skandál. Deníku Financial Times se dostal do ruky 29 stránek dlouhý dokument o derivátových transakcích, který vyvolává spekulace, že Itálie před vstupem do EU snížila státní deficit z roku na rok pomocí účetních manipulací tak, aby se vešla do tříprocentního limitu požadovaného maastrichtskými kritérii. Mediálně zajímavé je, že v tu dobu byl generálním ředitelem italského ministerstva financi Mario Draghi, současný šéf Evropské centrální banky, který v mezidobí od roku 2002 pracoval pro Goldman Sachs. Draghi již na situaci stačil reagovat s tím, že Ministerstvo financí v nejbližších dnech vyrobí detailní zprávu k derivátovým obchodům. Mluvčí ECB odmítl reagovat na jeho zapojení v celé kauze. Italské ministerstvo financí se snažilo zprávu o ztrátách vyplývající z derivátových kontraktů vysvětlit tak, že jde o běžné operace používané v hedgingu.
Ve zprávě Financial Times se hovoří o kontraktech v hodnotě 31,7 miliardy euro, z kterých by měla aktuálně plynout ztráta 8 miliard euro. Ztráta z počátku roku 2012 je způsobena restrukturalizací derivátů otevřených v minulých letech. Jedná se o úrokové swapy s cílovými termíny v roce 2017 a 2040. Vůči astronomickému, dvou biliónovému italskému státnímu dluhu, se jedná o malou částku, ale až deset procent italského státního dluhu (přibližně 160 miliard EUR) je zajištěných deriváty, což zvyšuje pravděpodobnost dalších nečekaných ztrát při jeho správě. Není to první podobný výdaj, který muselo ministerstvo financí řešit. Podle informací zveřejněných bankou Morgan Stanley si tato banka naúčtovala 2,57 miliardy eur na začátku roku 2012 za derivátové kontrakty uzavřené v roce 1994.
Itálie měla v roce 1995 deficit 7,7 procenta HDP. V roce 1998, klíčovém roku pro přístup do eurozóny, se politikům deriváty podařilo stlačit deficit rozpočtu pod tři procenta na 2,7%. V té samé době se kosmeticky zvýšily daňové příjmy a státní výdaje se podařilo redukovat pouze částečně. Navíc Itálie ani zdaleka nesplňovala podmínku pro maximálně 60 procentní výši státního dluhu k HDP. V době vstupu se státní dluh podařilo redukovat pouze na 100 procent. To byla další věc, u které EU přivřela okolo, aby Itálie mohla přijmout euro již v prvním kole.
Graf č.1: Chronologický vývoj italských vládních deficitů, italského a německého dluhopisového spreadu a podílu dluhu na celkovém HDP (zdroj: Financial Times)
Úrokové míry italských dluhopisů reagovaly, podobně jako ostatní státní dluhopisy, na poslední projev předsedy Fedu, v kterém oznámil, že Fed sníží objem nákupů dluhopisů do konce roku a úplně ukončí nákupy dluhopisů v průběhu příštího roku. Podle společnosti EPFR Global celosvětově investoři stáhli v poslední červnový týden z dluhopisů rekordní objem kapitálu. Celkem během týdne stáhli kapitál v hodnotě 23,6 miliardy dolarů.
Italské ministerstvo financí prodalo na konci června dluhopisy s nulovým kupónem se splatností v roce 2015 v objemu 3,5 miliardy euro za úrokovou míru 2,403%. To je nejvyšší úroková míra od 25. září a o 1,113% výše oproti poslední podobné aukci konané 28. května. Italská vláda prodala dluhopisy navázané na inflaci v hodnotě 1 miliardy euro se splatností v letech 2018 a 2026. Ve čtvrtek pak prodala dluhopisy v objemu 8 miliard euro. Očekávané prostředky nutné pro financování Itálie v následujících dvou letech dosahují 431 miliard euro. Do vážnějších finančních problému by se Itálie při současných úrokových sazbách mohla dostat již na podzim.
Minulý rok zachránil italskou vládu program ECB Outright Monetary Transaction (OMT). ECB, která už má v účetnictví italské dluhopisy v hodnotě 102,8 miliardy eur, slíbila nakupovat dluhopisy států s vysokými úrokovými mírami v neomezeném množství. Díky tomu se ECB dostala minulý měsíc před německý ústavní soud. Mario Draghi, guvernér ECB, poslal německému ústavnímu soudu dopis, ve kterém oznámil, že výkup státních dluhopisů bude omezen na 524 miliard eur. Prý je to čtvrtina částky, kterou budou Irsko, Španělsko, Itálie a Portugalsko v příštích třech letech potřebovat. Konečný verdikt ústavního soudu lze očekávat až po parlamentních volbách, tedy po 22.9.2013. Mario Draghi se už nechal slyšet, že i když soud dopadne v září pro ECB negativně, že si najde cestu jak zajistit dostatečné množství dluhopisů, aby nemohlo dojít k ohrožení eurozóny.
Pokud se prokáže, že Draghi byl s účetním trikem plně obeznámen a ten dnes způsobuje Itálii miliardové ztráty, tak by to mohlo výrazněji otřást s autoritou ECB a oslabit euro.
Graf č.2: Vizualizace italského státního dluhu a výše úroků (kamióny) ve stodolarových bankovkách (zdroj: demonocracy.com)
Vít Jedlička je analytik společnosti Colosseum a.s., vyšlo na colosseum.cz
