Lidská práva v Číně? Komu vadila před 10 lety?

V souvislosti s cestou české delegace do Číny vyběhlo spousta textů o tom, jaká je to hanba obchodovat s Čínou, kde se nedodržují lidská práva, vládnou tam komančové a v Tibetu už jsou Tibeťané v menšině.

Ano, je to tak. Většina lidí v Číně si může nechat jen znát o 40-tihodinovém pracovním týdnu, o zdravotním a sociálním pojištění, o dovolené, o soukromí... Makají 12 hodin denně, 7 dní v týdnu, mají 5 dní volna ročně, bydlí v továrních halách, ve kterých zároveň pracují... Neznají bezpečnost práce, OČR, placenou nemocenskou...

Ale:

Proč by nám to mělo vadit dneska, když nám to nevadilo před 10 lety?

Když nám to nevadilo v době, kdy za výše uvedených podmínek vyrobený laciný čínský drek utlumil naše textilky, malé a střední strojírenské firmy, a spoustu dalších odvětví?

Když nám nevadilo, že laciný čínský drek bere našim lidem práci a bezohlední čínští „byznysmeni“ obšlehli a ukradli jakýkoliv nápad, jakoukoliv myšlenku a ušetřili tak za nákladný výzkum a vývoj?

Když nás lidská práva v Číně nezajímala v době, kdy jsme spolu laciným čínským drekem dováželi plné kontejnery čínské bídy, nemělo by nám to vadit ani teď , kdy konečně do Číny vyvážíme také naši práci a dostáváme za ni zpět peníze, které jsme jim tak lehkomyslně během posledních let nacpali.

Howgh.