Negativismus a neznalost – to jsou dvě slova, která se mi stále opakují, když se bavím s mladými lidmi.
Nechci být kazatelem ani prognostikem, vůbec se do této role nepasuji. Jen reaguji na aktuální situaci, která vládne ve společnosti. A přiznávám, že mě docela děsí. Vždy je to o přístupu. Nedávno se jedna mladá slečna rozčilovala v restauraci, že má vysokou školu a že jí nikdo nechce zaměstnat a podle ní jí stát musí zaměstnat. Když jsem se jí zeptal, jak si to představuje a co by svému zaměstnavateli nabídla, pokrčila rameny. Místo hledání řešení se zaklínáme do stálého omílání toho, co je špatně. Spousta lidí se bojí mít vlastní názor. Jakoby si nechtěli nikoho rozhodit, nechávají si zadní vrátka – co kdyby náhodou někdy něco. Tito lidé jsou však hodně nečitelní a těžko se s nimi spolupracuje. Negativismus často pramení z politické situace, lépe řečeno, jak je politika mediálně prezentována. Názory, jak je politika špatná a jakou jsou tam samí neschopní lidé, slyším často. Ale kde je ta snaha o řešení? Vždyť každý můžeme přispět ke změně. Stačí začít u sebe a ve svém okolí. Mladí lidé jsou vůči politice apatičtí. Nezajímají se o práci politiků na své radnici a natož o práci svých zástupců v kraji a parlamentu. Dokonce je ani neznají. Sami nechtějí kandidovat a ani volit. A to není dobře. Skoro mě děsí představa, jak to bude fungovat v budoucnu?
