Jak slavíte Velikonoce? A slavíte je vůbec? Na rozdíl od Vánoc je to svátek, za který se kromě věřících nikdo nebije. A přesto ho můžeme "slavit" déle než Vánoce, celé 4 dny v kuse...
Mám s Velikonoci problém. Jako rozenému skeptikovi, navíc vystudovanému filosofovi, mi nebylo nikdy dáno být bezvýhradně věřícím člověkem. No vlastně ani s menšími výhradami to nešlo, ani s většími. Prostě buď věříte, nebo ne. Tečka. Na druhou stranu s Velikonoci se bez debaty pojí pro mne zvláštní atmosféra, se kterou si proto nevím rady. O Vánocích se to lehko schová, tam je všeobecné nadšení tak velké, že vás pohltí, aniž byste chtěli. Nebo vás naopak srazí deprese, které je kolem také dost, není třeba ji ani moc hledat. O Velikonocích to tolik nejde, nepojí se s nimi radost v pravém smyslu slova. Není možné mít z nich ani depku. Tomu se Velikonoce tak nějak z podstaty brání. I přesto je můžeme ale strávit trojím způsobem: jako věřící, jako ateisté nebo jako konzumeristé.
Věřící to mají snadné, Velikonoce jsou pro ně hlavním svátkem. O Vánocích je to fajn, ale teprve Velikonoce dávají smysl tomu, co prožívají. Teprve o Velikonocích to všechno začalo. Kristus sice nejspíše žil zajímavý život, ale až jeho smrt tomu dala tak říkajíc grády. Vcelku pochopitelně. Pro křesťany jsou proto Velikonoce nejvíc a já to chápu. Ne že bych jim to tedy úplně záviděl, ale rozhodně jim to přeju.
Ateista je na tom podstatně hůře, protože nemá co slavit. Přitom ale vidí, že se slaví všude kolem, ať už křesťansky, nebo pěkně po pohansku o Velikonočním pondělí. Je jaro, příroda se probouzí a oslava jarní rovnodennosti tady byla spoustu století před křesťanstvím. Přinejhorším se dá přimknout právě k tomu, což si pak ještě může zopakovat o filipojakubské noci. Jenže ateista není pařez. Cítí, že se kolem něj něco děje, jen mu nebylo dáno věřit, že je to skutečné. Ale vidí, jak se chovají ostatní a ví, že pro ně se za tím vším Velikonočním frmolem něco skrývá. Ano, i ateista může být cynik a říct, že jsou to všechno blbosti, ale z mé zkušenosti tak tomu většinou nebývá.
Myslím si, že v největší výhodě je nakonec konzumerista. Divné slovo, nepěkně zní, pohrdlivě. Ale nic ve zlém, ostatně kdo z nás se nezaradoval, že máme letos jeden den volna navíc. Řekl bych, že nejšťastnější nejsou skutečně věřící křesťané, ale právě konzumeristé. Přesněji, konzumerista v každém z nás. V každém koho potěšilo, že v té naší oficiálně nejateističtější evropské zemi máme Velký pátek konečně také státním svátkem. Stejně jako Německo, že ano. Ten den navíc nějak zkonzumujeme, umyjeme okna, poryjeme se v zahrádce nebo budeme s rodinou. Tak jo, všechno v pořádku. Jen si přiznejme, že pro nás Velikonoce jsou něčím konzumním, něčím, co v sobě nemá nic více, než ty dva volné dny přilepené letos k poslednímu březnovému víkendu.
Pro mne budou tyto Velikonoce jako vždy troje. V sobotu půjdu do kostela. Půjdu tam ale možná jen proto, abych si potvrdí, že tam uvnitř to stále ještě není dost silné na to, abych věřil. A taky umyju okna.
