U nás v kanceláři máme několik denních dob, kdy přicházejí kolegové do práce. První várka mezi sedmou a půl osmou, skuteční skřivani. Takoví, kteří raději přijdou do práce ráno brzy, než by tam měli být třeba do sedmi do večera. Patřím mezi ně, takže pozoruji, jak zapnou počítače, uvaří první várku kávy a pustí se do práce, i když venku je v tuto roční dobu ještě hodně šero.
Druhá skupina přichází kolem osmé, nejdéle v půl deváté. Vstoupí do dveří a zachytí vůni oné uvařené kávy, někdy se podiví, kolik nás tu už je a zeptají se, jestli jsme zde náhodou nepřespávali. I oni si totiž myslí, že chodí brzy.
Třetí skupina se dostaví mezi devátou a desátou a zcela otevřeně přiznává, že na dřívější vstávání prostě nemají. První káva je už většinou vypitá, ale moc to nevadí, protože si často donesou vlastní, co koupili po cestě. Asi to takhle chodí ve většině kanceláří s flexibilním režimem. Má ale složení týmu v tomto ohledu nějaký vliv také na jeho řízení?
Důležitou částí práce manažera jsou osobní schůzky s kolegy, podřízenými nebo porady s celými týmy. Jestliže máte proti sobě někoho, kdo je v práci v půl osmé, tak první schůzka nebo porada o hodinu později je zcela v pořádku. Jakmile se ale bude jednat o sovu, bude vás spíše přemlouvat do schůzek odpoledne, kdy vaše energie podstatně klesá, zatímco jejich je na vrcholu. Velmi často budou takoví kolegové ochotni pracovat až do večera, sedmá hodina pro ně není nepřekonatelná, zatímco ti, kdo jsou na místě již od osmi ráno, již nebudou mít dostatek energie na řešení čehokoli.
Vše se dá jednoduše vyřešit nastavením fixní pracovní doby, nicméně organizační výhodu možná vynuluje to, že některým lidem neumožníte pracovat tak, aby jejich energie byla využita co nejlépe. Zkuste tedy spíše citlivě nastavit spolupráci mezi ranními ptáčaty a nočními ptáky.
