Hlavně si to pohlídat: člověk z kanceláře na stavbě

Stěhování, a zvláště stěhování firemní, přináší vždy množství příležitostí něčemu se přiučit. Ve všech zaměstnáních, kde jsem pracoval, jsme se během mého působení stěhovali. A vždy jsem se dozvěděl něco nového. Při stěhování antikvariátu z jedné strany brněnského centra na druhou jsem se naučil skládat knihy do krabic od banánů tak, aby se nepoškodily, vešlo se jich tam co nejvíce, ale zároveň je jeden standardně stavěný člověk dokázal uzvednout. Při stěhování kanceláře v mém prvním pražském působišti to bylo naučení se tomu, jak uspořádat všechny kolegy ze tří kanceláří do jednoho otevřeného prostoru velikosti jedné dřívější kanceláře. Nyní je to poučení se o tom, jak je důležité pohlídat si řemeslníky.

Jak už to u nových staveb bývá, dodavatel má svého subdodavatele, který má své subdodavatele a ti mají každý svůj vlastní subdodavatelský systém, takže v množství případů větším než malém trvá řádný postup informace několik dní a několik upřesňujících telefonátů, než se dostane tam, kam má. Postupem času se člověk naučí odbourávat jednu vrstvu za druhou, až se dostane ke stavbyvedoucímu, parťákovi a konečně k tomu chlapíkovi s vrtačkou, který už dvě hodiny usilovně drtí betonovou desku pod vašima nohama, až se člověk bojí, že přijde o integritu vlastních podrážek. Aby se tak nestalo, musel jsem přijít o morální integritu při použití tolika neslušných slov, kolik bylo jen potřeba, abych chlápkovi vysvětlil, že ten papír, na kterém podepsal, že v pracovní době nebude provádět hlučné práce, nebyl jeho výkaz práce.

Jak už to také bývá, po převzetí prostor významně upadá aktivita celého výše popsaného systému, takže zatímco před podepsáním předávacího protokolu bylo otázkou několika minut, kdy se dostavil člověk pistolí naplněnou silikonem, aby opravil pár nedostatků, po podpisu to vyžaduje málem písemnou objednávku s notářským podpisem. Ale na druhou stranu všichni nad sebou natolik jasně cítí Damoklův meč blížících se termínů, že se aktivita postupně zvyšuje až na míru téměř neúnosnou. To se vám potom po budově pohybuje parta sádrokartonářů, podlahářů, okenářů, malířů a elektrikářů, kteří se všichni do týdne snaží opravit všechny vady a nedodělky, za něž jim hrozí penále. Člověk z kanceláře, který normálně hlavně „pracuje s počítačem“ a občas taky „pracuje s lidmi“ se stává hlavním koordinátorem všech možných prací místo stavbyvedoucích a mistrů, kteří jsou v tuto chvíli už přesunuti na úplně jiné stavby. No, a když někde něco povolí, nejjednodušší je přitáhnout si to sám.

Takže poučení až se budete stěhovat do nových prostor: oprašte svůj vercajk, namalujte si subdodavatelského pavouka a zopakujte základní sprostá slova. To vše se bude hodit.