U pokut podle příjmu nejde o závist, ale o spravedlivé řešení

Můj předchozí příspěvek na téma pozastavení výstavby některých dopravních staveb vyvolal v diskusi celou řadu předpokládaných připomínek (za které samozřejmě děkuji), pochvalných komentářů (za které děkuji dvojnásob) a také rýpnutí do záměru upravit výši pokut s ohledem na příjem toho, kdo nějaký přestupek způsobil. Ptají se mě na to občané, které náhodně potkávám, vyšla k tomu řada komentářů v médiích. Viditelně toto téma lidi baví, což mě přivedlo k rozhodnutí věnovat mu dnešní příspěvek na blog.

Především chci odmítnout obvinění, že bych snad chtěl umožnit, aby policisté mohli nahlížet do daňových přiznání jednotlivých občanů, což by jim – vedle zákonné pravomoci při výběru pokut – dalo šanci tak nějak neoficiálně obchodovat s informacemi o majetkových poměrech občanů. To ale není pravda, ani by to nejspíš nebylo technicky realizovatelné. Jde prostě jen o to, že by se vybrané přestupky, kterých se uvažované opatření týká, řešily nikoli na místě blokovou pokutou, ale zásadně ve správním řízení, tedy mimo policejní struktury.

Kdo bude chtít zamýšlený způsob kritizovat, ten jistě řekne, že ani správní řízení na civilním úřadě není jistotou spravedlivého posouzení. Proto chceme postupovat cestou jasně daného způsobu stanovení výše pokuty podle předem daného vzorečku, který by například pracoval s několika příjmovými skupinami (zatím uvažujeme o sedmi). Správní úřad by si tak od finančního úřadu vyžádal nikoli kopii daňového přiznání, ale zařazení poplatníka do příslušné příjmové skupiny. Vzoreček by zohledňoval i hodnotu auta, to aby ze systému neunikli ti podnikatelé, co si vyplácejí minimální mzdu a peníze si z firmy vytahují jinak. Ale třeba se podaří přijít na jiné řešení – netvářím se, že mám na všechno odpověď, nejsem Brouk Pytlík.

Těm, kteří se obávají významného nárůstu administrativy, chci říci, že pro začátek určitě neuvažujeme o zavedení různé výše pokut pro všechny typy přestupků, ale jen pro některé. Pro ty, kterým odborníci říkají „ohrožující“, tedy například pro jízdu na červenou, přes plnou čáru nebo třeba pod vlivem alkoholu. Právě to jsou přestupky, proti nimž musíme především bojovat! Takové navýšení administrativy na straně úřadů by současně přineslo zvýšení výnosů z pokut, což by byl zajímavý příjem pro obce, takže nejde o pouhé zvyšování nákladů. A že by řidiči museli častěji na úřad, je tak trochu jedno, například tu související ztrátu času můžeme brát jako neoficiální součást trestu za to, že se na silnici nechovali slušně.

Ze všech připomínek, které v reakci na můj návrh zazněly, jsou asi nejzávažnější podezření, že chci porušit nedotknutelnost majetku, trestat lidi za jejich schopnosti, vyvolávat v naší společnosti pocity závisti a podobně. Tak to ale prostě není a já vidím spíš snahu těch, kdo takové postoje zastávají, odvést pozornost jinam, aby nemuseli přiznat, že dosavadní systém určování pokut je nespravedlivý. A on prostě je, protože – už jsem to za poslední dny řekl tolikrát, že se mi to ani nechce napsat – dvoutisícikorunová pokuta pro podnikatele nebo manažera je banalita, zatímco pro člověka s podprůměrným příjmem to může být podstatná část měsíčního rozpočtu.

Nechápu, proč navržený přístup vyvolává vášně, proč se na něj někteří dívají ideologickýma očima. Povinné ručení se přece také odjakživa platí v různých sazbách v závislosti na objemu motoru. A ta je zase zhruba úměrná ceně vozu, takže tady platí podobný princip – a to ještě uživatelé vozů nic nespláchali!

Jen pro úplnost dodávám, že jsem se celý profesní život před vstupem do politiky věnoval bezpečnosti osob a majetku, takže jakékoli podezření, že nezastávám zásadu nedotknutelnosti majetku, je podle mě předem vyvráceno.

Pro ty, kteří se o systému odlišných pokut chtějí dozvědět něco více, přidávám odkaz na stránku finské policie, kde je mimo jiné kalkulátor pro stanovení výše pokuty pro konkrétního řidiče za konkrétní přestupek. Nebojte, neodkazuji Vás na něco, co si finsky neumíte přečíst. Stránka je v angličtině…