Žiji pohodový život, mám pohodovou ženu, zdravé dítě, práci co mě baví. Přesto se bojím. Bojím se toho, co bude dál.
Vlastně až do teď prožívám krásný život. Nádherně jsem si užil čas dětství, čas her, radovánek a školy. Ano, v té době jsem školu moc nemusel, ale teď bych ten čas kolikrát i vrátil. Rád bych si zase sedl se svými bývalými spolužáky do lavic (byť na pár dní) a znovu bych chtěl prožít tu bezstarostnou dobu klukovských (holčičích taky, ať někoho nenaštvu) part a prvních lásek. Jo, krásná to doba.
Na střední školu nemůžu už vůbec nadávat, neb tam jsem začal chodit do tanečních, díky kterým jsem se seznámil se svou manželkou. Jo, někdy jsou zdánlivě nicotná rozhodnutí ta nejdůležitější v celém životě. Ani nevím, kde (a s kým) bych teď byl, kdybych se rozhodl, že do pokračovacích kurzů prostě nepůjdu... Moc pěkný období.
Teď jsem v obodbí, kdy náš malej prďola začíná poznávat svět, kdy moji bývalí spolužáci ohlašují narození potomků a kdy jezdím na svatby. Třeba na té poslední, kdy jsem svědčil příteli, kterému jsem slib, že mu půjdu za svědka (a on mne - což taky dodržel), dal právě na základní škole. Užívám si to.
Ale život už je takovej, čas her se změnil na čas zodpovědnosti, čas svateb se bude měnit na čas pohřbů. A to je to, čeho se bojím. Vím, brzo, hodně brzo, ale přesto to kdesi vzadu v hlavě mám. Já byl na pohřbu zatím "jen" dvakrát. Poprvé na základní škole při pohřbu spolužáka (Zdenku, myslím na tebe!), podruhé, když umřel kolega v práci. Pokaždé to byl "pouze" známý, ale bolelo to dost.
A já vím, že přijde doba, kdy budu muset na pohřeb někomu, kdo nebude jen pouhý známý. Čas zastavit nejde a nikdo tu nebude věčně. Jsou dny (tech je většina), kdy na to samozřejmě ani nepomyslím, ale pak jednou za čas přijde den, kdy mi to tam někde vzadu začne šrotovat. Jak to zvládnu? Co bude potom? Jak moc se mi změní svět?
Už jenom ta představa je bolestná a proto se bojím případné skutečnosti. Taky se takhle někdy bojíte? Nebo jsem snad blázen, že mne občas takové myšlenky napadají?
Ještě jsem to nikdy dopředu neudělal, ale zde a nyní děkuji za vaše případné názory, životní zkušenosti, komentáře.
