Diskuse
Co bude dál? Bojím se....
Děkujeme za pochopení.
angr
trochu jiný pohled
Na čím víc pohřbů budete muset jít, tím delší život Vás čeká..........
jo.hanna
Pane,
budeteli-se trápit a zabývat se tím, co bude a co stejně nemůžete zásadně ovlivnit, promeškáte spolehlivě to, co je....
jirkaknop
Sdělím jen svůj pohled na smrt
Také jsem se tím zabýval. Letěl jsem letadlem a říkal si, co když.. Nebo mne píchlo u srdce a vzpomněl si, jak lidé položí hlavu na stůl.. Potom zemřel otec, náhle, rychle , s vnoučaty. A tehdy jsem si uvědomil, že bolest je tu pro ty, co zůstanou. On si odešel a nechal nás tady bez svojí dobroty, povzbuzení, lásky..Vlastně to měl tak jednoduché a já teď do konce života si budu připomínat ty chvilky s ním. Takže jsem si řekl, že tohle ne. Každý den jdu a udělám něco pro druhé. Něco jim pěkného řeknu, pochválím, někam vezmu..prostě aby to vzpomínámí měli opravdu hrozné, až tady nebudu! Ale hlavně bych si nerad vzpomněl na smrtelné posteli, že jsem vlastně zapomněl ty lidi mít rád..Až jednou odejdu, tak zbyde prostor, který nikdo nikdy už nevyplní - a to je ta nesmrtelnost..
Amamri
Zdravím Jiříku
máte pravdu. Až jednou odejdete, tak opravdu nezapomenu. Výjimečně musím říct, že hezký příspěvek.
Paul Sulc
Smrt neni nic,
umirani je vsechno. Pri nejhorsim, mam bouchacku. Jeden muj kamarad pred 30 lety dopadle nejlepe : ve svych 50 letech zemrel okamzite na infarkt. Usel bolesti, usel stareckym neduhum. Kdyby vam treba praskla aorta, budete stastnej clovek. Proto nejdu na echogram na aneurismus, doktor to ale nemuze pochopit.
jaruca
Nedávno jsem si uvědomila, ani netuším, při jaké
příležitosti, že se někteří trápíme věcmi, které ještě ani nenastaly, už to nedělám. Když mi zemřela nemocná maminka, byla jsem velmi mladá, přožívala jsem to velmi těžce, můj tatínek zemžel ve vysokém věku a již pro mne nebylo těžké se s tím smířit, i když také velmi bolelo, bolí to vždy, říkala jsem si, že jsem na řadě. Stejně přirozeně, jako že motýli létají, ovšem, když mi zemřel syn, nedá se to srovnat, bolest nad ztrátou dítětě je neporovnatelná. Je to již nějaký čas a poznala jsem jedinou fungující zákonitost a tou je čas. V mém blízkém okolí se stávájí ztráty dětí a vidím, jak tato událost vždy zanechá šílenou stopu, nedá se to vysvětlit a nikomu nepřeji tuto skutečnost zažívat na vlastní kůži. Velmi mi pomohl článek, který uvádím. http://otoole.blog.idnes.cz/c/53282/Kdyz-ti-neni-do-zpevu-tancuj.html. Jestli něco je nebo není je mi neprosto putna. blízcí jsou pro mně vzpomínkou a pro mne je důležité si vzpomínat na ně v těch chvílích, kdy byli, jak byli a co pro mne znamenali
krosita
nebojte se
stejně jako radost, i strach je přirozenou součástí nživota, jehož jednou z forem je i smrt. já si myslím, že člověk se ani tak nebojí smrti, což je poněkud abstraktní a neuchopitelný pojem, jako spíš samoty a bolesti. to jsou věci, jež už všichni z předešlých let známe a víme, co s člověkem dokážou udělat. ale když člověk něčemu věří, lépe tyto situace zvládá, věřte mi
udor
Re: nebojte se
...ale jaké vlastně máme možnosti? To řešil už kdysi Buddha ...
V.Hamral.ml
než to smažeš
Eh, jsem komanč, takže tykám. Dál jsem ale i oficiální hrobník, takže se smrtí jsem byl ve velmi úzkém kontaktu, což je mimo jiné ta nejpohodlnější cesta jak se jakéhokoli strachu ze smrti zbavit, ale není prostě pro každého. Pro tebe mám lepší řešení a není to nic levičáckého, je to Darwin. Zasoustřeď se na fakt, že jsi jen článkem genetického řetězu vlastního rodu a že nějakým tím podobným stresem si prošly tisíce chlapů před tebou....vnímáš to? PŘED TEBOU, takže jejich smrt nebyla marná, protože JSI. Rozumíš tomu? Jsi prostě vrcholem ohromnýho úsilí a jestli pobereš svý předky a zároveň se podíváš na to, co se ti houpe v kolíbce zjistíš...v důsledku, že jsi nesmrtelný a že smrt je jen zanedbatelný, TECHNICKÝ problém pro tvůj vlastní strojek. Dítě je tvá lepší mutace, jsi to ty.
Přečti, pošli mne jako levičáka do všech řití a post smaž, protože já s místní diskutérskou zvěří nechci mít nic společného. Měj se.
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3654x