Vídeň ovládl stotisícový pochod homosexuálů.

Někteří odborníci a sexuologové tvrdí, že homosexualita je vrozená. Tuto skutečnost ještě nikdo objektivně nedokázal a argumenty pro se nazakládají na solidních výzkumech.

Institut výzkumu rodiny ve Washingtonu došel na základě náhodného průzkumu 4340 dospělých k následujícím závěrům. Z průzkumu vyplynulo, že 96% mužů a 97% heterosexuálních žen mělo jako první heterosexuální sexuální zkušenost. Mezi homosexuály mělo 85% mužů a 29% lesbických žen jako první sexuální kontakt homosexuální nebo bisexuální zkušenost. Jeden důvod, proč je homosexualita v popředí zájmu a v mezích společenské přijatelnosti, je skutečnost, že nemůže dojít k nechtěnému těhotenství. Neustále vyšší procento rozvodů, manželské nevěry, prostituce a sexuální promiskuity řeší sexuální svobodu po svém. Dnes je sexuální zdrženlivost neznámá, ale podobně jako lidem v Sodomě, i nám patří biblické varování:

Průzkumem se zjistilo, že první sexuální zkušenosti rozhodují o budoucí sexuální orientaci. Výchova je daleko silnější faktor než genetika. Mají-li děti mladší než 9 let genitální homosexuální zkušenost, s největší pravděpodobností jich asi 12% propadne homosexualitě. Jestliže má stejnou zkušenost adolescent ve věku nad 15 let, propadne homosexualitě pouze 1%. Všeobecně je známo, že chlapci a mladí muži jsou sexuálním svodům více náchylní. Homosexuálové, kteří se orientují na děti, jsou si této skutečnosti vědomi a sami prohlašují, že děti starší 8 let jsou pro homosexuální "předvýchovu" nepotřebné. Ti, kteří propadnou bezuzdné vášni, se nezastaví před ničím.

Izajáš 39: 9-12 Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu. Řekněte: "Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků." Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal.

Dnes nevidíme oheň a síru, ale vidět umírající homosexuály sžírané chorobou AIDS není o nic příjemnější. Denně umírá na tuto chorobu tisíce lidí po celém světě.

Právě dnes otevřená diskuse o homosexualitě, zákon o registrovaném partnerství, povinná sexuální výchova bez morálních hranic a snadno dostupná pornografie vytváří podmínky, kdy homosexualita, podobně jako alkoholismus a drogová závislost začíná být běžným jevem. Někteří lidé jsou prostě náchylnější než jiní. Názor, že homosexualita je přijatelná, pokud nikoho neohrožuje, není nic jiného, než strkání hlavy do písku.

Je zajímavé podívat se na země, kde homosexuálové svá občanská práva mají. Jejich sexuální orientace je zákonem uznávána za zcela rovnocenný vztah s tradičně uznávanou funkcí rodiny. Jen jedno chybí. V heterosexuálním vztahu muže a ženy se rodí a vychovávají děti. A o to právě dnes jde.

Nejmladší oběti homosexuálních praktik, zatím ještě ne u nás, se často nedožijí dospělosti a mizí ze světa beze stopy.

Těm, koho napadá otázka, kde to všechno skončí, zeptejme se raději, kde to vše začalo?

V roce 1952 byla homosexualita podle Diagnosticko statistické příručky psychiatrů, které se jinými slovy říká - bible psychiatrů, považována za sociopatickou úchylku, protože šlo o zneužívání milence pro homosexuální styk. V roce 1968 byla diagnóza homosexuality (- DMS II) podle psychiatrů přeřazena z oblasti sociopatických úchylek do kategorie ostatních sexuálních úchylek a způsobů. V roce 1973 došlo ke třetí změně (DMS III), a podle nové definice zůstává homosexualita problematickou oblastí pouze v případech, trpí-li dotyčný psychickými problémy a výčitkami svědomí. Každý, kdo přijímá svoji homosexualitu jako normální sexuální chování, nepatří do patologické kategorie. Poslední, čtvrtá revize psychiatrů, (DMS IIIR) vypustila homosexualitu z kategorie sexuálních úchylek úplně. Homosexualita byla během několika let znormalizována.

Pozornému člověku neunikne, že změnu diagnózy způsobila především sexuální výchova dětí a mládeže. Děti jsou poučeny o všech sexuálních praktikách, včetně všech (dříve) sexuálních deviací. Většina materiálů pro sexuální výchovu dětí nabádá k naprostému osvobození od jakýchkoliv morálních zábran. To, co bylo dříve nepřijatelné, se stalo přijatelným. Dnešní klasifikace sexuální identifikace jedince je nekonečná. Dříve se lidé rozdělovali podle pohlaví na muže a ženy. Podle nejnovější interpretace existuje daleko více pohlavních kategorií, které mají v některých zemích zákonem chráněné postavení. Mezi ně patří: žena heterosexuál, muž heterosexuál, homosexuální žena, homosexuální muž, dále transexuální a bisexuální osoby. Šestý pohlavní druh zahrnuje všezahrnující sexualitu, jinými slovy, jak je libo. Hranice neexistují. Zde již nejde o genetické určení žena - muž, ale pouze o sexuální orientaci.