,,Pojď a následuj mě". Církev? Denominaci?

Na světě je mnoho různých církví  a denominací se svým vlastním přesvědčením, učením, i programem.  Mnozí lidé jsou ujištěni tím, že dodržováním desatera, svěcením různých dnů nebo respektováním všelijakých dogmat církve je dovedou ke spáse.

 
Za života Ježíše zde na zemi, byl jedním takovým církevním členem mladý člověk - bohatý mládenec, který si myslel, že je na správné cestě k věčnému životu. Když se setkal s Ježíšem, dal mu tuto otázku. Luk.18.18 - Tehdy se ho kníže ( bohatý mládenec) zeptal „Dobrý mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?" Ježíš mu ale řekl: „ Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh. Přikázání znáš:, Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti otce svého i matku." On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička." „Chybí ti jen jedno," řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě." Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.

To slovo - „Pojď a následuj mě"- byla ta nejlepší rada, kterou mohl dostat. Každý v životě někoho následuje, nebo něco následuje. Ale když někoho následujete, jste seznámeni s tím, koho následuje ta osoba, instituce nebo církev? Ap. Pavel řekl: 1.Kor.11. 1.. Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
Zmíněný mladý bohatý mládenec byl dobře vychován. Otec a matka mu dali to nejlepší vzdělání. On svou matku a otce za to ctil. Jeho rodiče byli bohatí a viděli se ve svém synu.  Proto měl  ambice ve svém životě něco dokázat. Též měl ale ambici dosáhnout věčného života. Proto přišel za Ježíšem a zeptal se ho, co má činit. On chtěl někoho následovat. Buď životní styl a jednání rodičů či jiných lidí, s kterými byl ve spojení, nebo následovat Krista. Při vší jeho dobrotě věděl, že nemá věčný život, přesto tu Kristovu výzvu – „pojď a následuj mě" – neposlechl, protože se neuměl oprostit od zdejších pozemských věcí. Neuměl prokázat milosrdenství chudým a rozdělit se s nimi třeba jen o jídlo. Kde on mohl být a kde je dnes.

Velice pěkně to je vysvětlené u příběhu o boháči a Lazarovi zaznamenané u Lukáše 16. 19 –31. „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben. Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. „Otče Abrahame," zvolal boháč, „smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!" „Synu", odpověděl Abraham, „vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení. Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli." A on na to řekl: „Prosím tě otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu. Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!" „Mají Mojžíše a proroky," řekl Abraham. „Ať poslouchají je!" „To ne, otče Abrahame," boháč na to. „Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání." On mu ale řekl: „Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých."

Všimněte si, když on řekl: "Otče Abrahame..." Stále si pamatoval, že Abraham byl otec židů. Řekl: „Smiluj se nade mnou, a pošli Lazara.........." On měl ještě pět bratrů na zemi a nechtěl, aby se dostali do tohoto místa a prosil, aby poslal na zem Lazara. Jinými slovy, aby jim řekl o následování Krista. To jasně ukazuje, že když zemřeme, tak jsme stále při vědomí..............." On mu ale řekl: „Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých." To jsou velice tvrdě řečená pádná slova.

Ten boháč respektoval desatero přikázání a přesto to nestačilo. Lidsky selhal. To nejhlavnější, co v jeho životě mělo nastat, bylo  - oprostit se od pozemských věcí a následovat Ježíše Krista. Chovat se jako Ježíš Kristus.
Člověk se tady na zemi často ohlíží na jiné, aby se před ostatními nezesměšnil, neztratil respekt, přátelé, zaměstnání a v některých zemích i život. Je ale napsáno u Matouše 10.28 – Nebojte  se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.  Vyplatí se tedy i nám všem uposlechnout té výzvy, kterou dal Ježíš onomu mládenci: „Pojď a následuj mě".