Padělky a Bible.

Dr. Clarence Larkin, mezinárodně uznávaná osobnost, ve své knize,, Dispensational Truth" ( Pravdivé Boží řízení") dokázal, že při prvním příchodu Krista se až do posledního písmenka vyplnilo 109 proroctví ze Starého zákona.

Uskutečněné proroctví potvrzuje, že Bible je božského původu.

Chceme-li určitou věc zkoumat nebo o ní jednat, musíme k ní přistupovat bez averze (odporu) a

předsudků. Jestliže theolog Carl Schneider píše: „Padělky začaly vznikat v novozákonní době a

vznikají neustále," (K. Deschner: Der gefälschte Glaube/Padělaná víra/, str. 20) pak má pravdu. To

však ještě zdaleka neznamená, že máme padělaný Nový zákon, znamená to však, že neoprávnění

lidé již tehdy přednášeli a dodnes přednáší svá falešná učení a výklady. Navzdory všemu, co bylo

překrouceno a čím se ještě budeme zabývat, zůstává originální Slovo navždy originálním Slovem.

Co mají znamenat ty podvratné narážky na padělané Petrovy epištoly a co ta nadmíru nehorázná

poznámka: „…ta svatá kniha, Bible, oplývá falešnými důkazy"? (K. Deschner: Der gefälschte

Glaube /Padělaná víra/, str. 20) To je neslýchané tvrzení a navíc ještě zlomyslná lež. Přitom se

odvolávají na učence, kteří v tomto směru už všechno dobře připravili. Je to troufalost obviňovat

autory Nového zákona z tvorby padělků a nazývat je podvodníky a všechny biblicky věřící lidi

považovat za podvedené! Avšak takovými klamnými manévry nemůže být zářící pravda zatemněna.

Ovšem ti čtyři evangelisté byli prostí muži. To, že jejich zprávy vyznívají částečně rozdílně,

přece pouze dokazuje, že jeden od druhého neopisovali. Každý psal, jak byl veden, podle toho, co

osobně slyšel nebo prožil, nebo co mu případně jiní dosvědčili. Rozhodující jsou přece samotné

dokázané skutečnosti, a ne s nimi spojené průvodní jevy.

Katolický theolog a překladatel Bible, Dr. Konstantin Rösch, znázornil rozličnost čtyř evangelií

čtyřmi živočišnými atributy: lvem, býkem, člověkem a orlem, jak jsou také popsáni ve Zj.4:6-8 a na

jiných místech. Už Ireneus je označoval jako symboly pro čtyři evangelia, což převzal od prvotních

křesťanů. Bible je přece psaná částečně v obrazech a podobenstvích. Matouš má tvář člověka,

Marek lva, Lukáš býka a Jan orla. V Ezech. 1 je nám o těchto čtyřech bytostech řečeno, že všichni

měli lidskou postavu (v. 5) a že pod jejich křídly byly lidské ruce (v. 8). Každý z těchto tvorů měl

čtyři tváře, ale představoval se pouze s jednou z nich. Každé evangelium popisuje v jednotlivostech

totéž vystupování Spasitele, a přesto má každé jinou podobu. I když každá z těchto bytostí

vystupuje s jinou tváří, uvnitř jsou všechny stejné. Právě tak je tomu se čtyřmi evangelii: uvnitř, v

jádru jsou všechna stejná, ale jedno ukazuje Pána více jako Syna člověka; druhé zdůrazňuje Jeho

Boží moc v symbolu lva, který je králem mezi zvířaty; třetí Jej představuje jako nositele břemen;

čtvrté Jej charakterizuje jako orla, který se vznáší do božských sfér.

Jestli tedy jeden evangelista o nějaké věci píše a druhý ne, jestli jednomu připadalo něco velmi

důležité a druhému ne, to přece není podstatné. Jestliže jeden evangelista píše, že Pán nasytil sedmi

chleby čtyři tisíce, a druhý, že sedmi chleby nasytil čtyři tisíce mužů, nepočítaje ženy a děti, pak

mají oba pravdu. Jeden z nich zašel jen více do podrobností. Jestliže jeden líčí, že před Jerichem

byli uzdraveni dva slepci, a druhý popisuje, že byl uzdraven jeden slepec, pak zase mají oba pravdu.

Jeden evangelista byl při tom, když se to stalo, druhý jen potkal později jednoho z uzdravených a

podal o tom zprávu. Jeden evangelista uvádí, že oba lotři, kteří byli ukřižováni s Kristem, se Mu

rouhali (Mat.27:44), druhý píše, že jeden z nich, totiž ten po Jeho pravici, šel do sebe a zvolal:

„Ježíši, vzpomeň mne" (Luk.23:39-42), a opět souhlasí obojí. Nejprve se rouhali oba, potom v

posledním okamžiku jeden poznal, kdo je ten, který byl vedle něho ukřižován, a zvolal k Němu.

Kritikové nepochopili, jako i mnoho jiného, také tento výrok: „Amen pravím tobě, dnes budeš se

mnou v ráji!" Podle toho došli k závěru, že Ježíš po Své smrti musel být nejprve několik dnů v nebi,

ačkoliv Písmo říká, že sestoupil do podsvětí. Oni prostě nepochopili, že až do ukřižování a do

nabytí platnosti Nové smlouvy nebylo místo blažených nahoře ale dole. V Luk.16 je nám jasně

řečeno, že místa blažených a neblažených byla rozdělena pouze propastí a že žádný nemohl přejít do

druhé oblasti. Všichni, kteří doufali v přicházejícího Spasitele, byli drženi jako ve vězení a podle

Mat.27 od 52. verše vstali společně s Kristem z mrtvých. Teprve od té doby se ráj, místo blažených,

už nenalézá dole, ale nahoře. Kristus sestoupil dolů a při Svém výstupu nahoru vzal s sebou všechny ty,

kteří věřili v Jeho příchod (Ef.4:8-10).

Page 7 of 89

Žádný rozpor není ani v tom, jestliže jeden evangelista píše, že při zmrtvýchvstání byli přítomni

dva andělé a hovořili k ženám (Luk.24:4), a druhý, že tam stál jen jeden (Mat.28:2; Mar.16:5),

anebo jestliže jsou ukázáni jednou v hrobě a podruhé před hrobem. Přesto všechno souhlasí. Uvnitř

hrobu šlo o to ukázat, kde Pán ležel. Před hrobem šlo o zvěstování, že vstal z mrtvých. Tak se to

tam na tom místě stalo. I když tam byli dva, mluvil z nich jen jeden, a proto jej pisatel obzvláště

uvedl. Dík buď Bohu, že neexistovali jenom samozvaní kritici, ale že byli i vynikající muži, kteří

nám přesvědčivě ukázali harmonii Písma. K nim patří i Dr. C. I. Scofield, mezinárodně uznávaný

vědec a překladatel Bible, který napsal úvod k evangeliím stojící nad všemi pochybnostmi.

Kritikové také vůbec nepochopili prorocký charakter Nového zákona. Vyčítají tak například

Pavlovi, že se zmýlil ve svém očekávání posledních událostí, protože napsal: „Ne všichni zajisté

zesneme, ale všichni proměněni budeme… my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně…"

(1.Kor.15:51; 1.Tes.4:15) Pavel musel psát v přítomném čase, protože Duch svatý, který v něm

působil, znal průběh i trvání budoucích spásných dějin. Celý Nový zákon je sepsán tak, že platí v

každé době po celý čas milosti a že se může na jeho základě kázat a věřit až do poslední generace,

kdy se patřičná místa Bible naplní při příchodu Krista. Tentýž Pavel píše sám o sobě: „…čas

rozdělení (dle něm. Mengeho překl. Bible: …čas zesnutí odchodu…) mého nastává. Boj výborný

bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. Již za tím odložena jest mi koruna

spravedlnosti, kterou dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce." (2.Tim.4:6-8) Ostatně vždy

existovali lidé, kteří ve své době počítali s příchodem Krista. Kdo to nečinil, nebude mít podíl v

prvním vzkříšení, protože v sobě nenosil živou naději. I Martin Luther věřil, že konec je blízko, a

počítal s příchodem Krista. Označoval antikrista dokonce jako „koncekrista". Psal: „V tomto roce

1540 je počet roků přesně 5500. Proto je třeba očekávat konec světa, neboť šesté tisíciletí

nebude dokončeno, jako nebyly dokončeny tři dny zemřelého Krista." (H. Heinz: Zwischen

Zeit und Ewigkeit/Mezi časem a věčností/, str. 137) Kdo v sobě nosil živou naději, ten očekával

příchod Krista. Tak je tomu i dnes. Existují lidé, kteří na základě naplňujícího se biblického

proroctví s tím pevně počítají také v této generaci.

Vrcholem slepotou raněné kritiky je zkreslené tvrzení, že Kristovo proroctví: „Amen pravím

vám, že nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou," (Mat.24:34) selhalo. Tím jsou přece

myšleni Židé jako pokolení, a ne jedna generace. Židovské pokolení zůstalo navzdory krutému

vraždění zachováno až do dnešní doby, jak to je určeno v Božím spásném plánu a jak to řekl Ježíš.

Nepochopili ani citát: „…nezchodíte měst izraelských, až přijde Syn člověka," (Mat.10:23) a

zaměnili jej s Jeho n á v r a t e m. Copak nepřišel jako Syn člověka, který chodil mezi sedmi

zlatými svícny ve Svém království — ve Své královské vznešenosti, k Janovi na ostrov Patmos?

„Hlava pak jeho a vlasové bílí, jako bílá vlna, jako sníh, a oči jeho jako plamen ohně. Nohy pak

jeho podobné mosazi, jako v peci hořící; a hlas jeho jako hlas vod mnohých." (Zj.1:14-15) Doslova

se tedy naplnilo to, co řekl Ježíš. Slovem Božím můžeme vyvrátit každý argument, kterým má být

zpochybněno toto Slovo.

Ježíš a apoštolové se nezmýlili, ale učenci a vykladači Starého a Nového zákona kriticky

posuzující Bibli se v průběhu náboženských dějin mýlili. Aniž by si toho byli vědomi, až dodnes

opakují a opisují to, co před nimi řekli lidé, kteří podlehli stejnému klamu. Projevují tím však svou

nevědomost, pokud se týká Božího spásného plánu. I když byli schopni velmi přesvědčivě vyložit

historickou část, totiž chybný vývoj v křesťanství, obzvláště v univerzálním, katolickém

náboženství, žalostně však selhávají, jestliže se jedná o Slovo a věci království Božího. Jako

biblicky věřící křesťané nemůžeme mlčky snášet, když lidé, kteří nemají žádný přístup k Písmu

svatému a v něm skrytému a zjevenému spásnému plánu, za vším kladou otazník, hovoří o

největším podvodu a vidí rozpor za rozporem, zatímco si je sami vytvořili.

Historického důkazu existence Ježíše Krista není zapotřebí, neboť On je středem spásných dějin,

a ne lidmi zaznamenávané historie. Jestli o Něm psal Josephus Flavius nebo jiný dějepisec, o tom

není vůbec nutné diskutovat. O tom psali proroci a apoštolové, neboť tím byli přímo pověřeni, je to

věrohodné a dostatečné. Pokud jde o mne, věřím těm, kteří byli u toho, když se něco

nadpřirozeného dělo, a podali nám o tom zprávu. Od narození Krista až do Jeho nanebevstoupení.

Článek převzat od br. E. Franka Germany.