Jestliže Bůh stvořil všechno, jak tedy stvořil sebe?

Tuto otázku mně ne jednou dalo mnoho čtenářů a lidí, s kterýma jsem se setkal. Bible říká: Bez víry pak nemožné jest dobře se líbiti jemu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají,odplatu dává. Ep.S.Pavla K Židům11:6.

Rád bych velice řekl že, pouze konečné, omezené, podmíněné bytosti potřebují příčinu své existence. Nutná Bytost ji nepotřebuje. Vůbec netvrdíme, že Bůh je sebezapříčiněn. To by bylo úplné nemožné. Teoreticky existují pouze tři druhy bytostí: sebezapříčiněné, zapříčiněné někým jiným, a nezapříčiněné. Do které skupiny patříme my lidé? Být sebezapříčiněn je logický nesmysl, protože zapříčinit se může jen ten, kdo existuje, potom se ale nemusí zapříčinit, protože už je. Což je vlastně odpověď na tuto otázku. Problém nevězí v odpovědi, ale v nelogičnosti otázky. Kdybychom byli nezapříčiněni, potom bychom byly nutné, věčné, neměnné a nekonečné bytosti, které by se potom nedaly od sebe ani rozlišit. To očividně nejsme. Jestliže jsme ale zapříčiněni někým jiným, kdo zapříčinil toho, kdo nás zapříčinil? Sebezapříčinění je nesmysl, kdyby jej zapříčinil někdo jiný tak slézáme po nekonečném sestupném žebříku příčin bez počáteční příčiny, tedy stvoření by nikdy nemohlo vejít v existenci, protože by nemělo počátek. Co nemá počátek, a je zapříčiněno, to prostě nutně není a nemůže být. Stvoření tu ale je, potom jeho příčina - On, Bůh musí být nezapříčiněn.