Je Bible důležitá?

Často se mi stává, že skeptici začnou pochybovat o pravosti Bible. Jistě, musíme uznat, jestliže je Bible výmysl, nebo značně zdeformovaná, potom vkládáme naději ve falešného Spasitele. Zpochybněním Bible zpochybníme celé biblické křesťanství. Tohle si uvědomují jak křesťané, tak humanisté. Proto najdete spoustu apologetické literatury, i v češtině, na obou koncích i středu spektra biblické pravosti.

Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. (Juda 3)

Jestliže naše víra byla dána skrze Bibli jednou a provždy za Judových časů, tak byla, a nemůžeme nic z ní ubrat ani přidat. Tak všeho zanechme a podívejme se, jakou knihu nám zanechal Bůh.

Bible je mnohotvárná. Můžeme se na ni dívat jako na literaturu a prozkoumávat ji jako souhrn bájných příběhů, poetických metafor, nebo alegorických dramat - v podstatě můžeme Bibli rozumět jako pověsti, která nemá buď žádný, nebo značně omezený historický podklad. A tak s ní liberální bohoslovci, humanističtí intelektuálové a mnozí umělci skutečně zacházejí. V nejlepším, spíše v nehorším případě, z ní použijí jisté, ze souvislosti vytržené moudrosti, které se jim hodí do jejich "načlověkasoustředěného" provozu.

Pro další je Bible průvodcem archeologie, ukazovatelem archaických pohřbených civilizací. Jiní, jako jsme třeba my, bibličtí křesťané, se na Bibli dívají jako na pravdivou historii. která se skutečně odehrála v prostoru a čase. Pro biblické křesťany je Bible především a nade všecko Boží Slovo. Jestli je Bible Boží Slovo, potom je to jedinečná kniha bez obdoby! Bible je zpráva od Boha tomuto vzpurnému světu. Je to milostný dopis Boha nám. Bereme tento pohled na Bibli opravdu vážně se všemi vyplývajícími důsledky? Nebo je to jen kus staré dobré literatury, o které by měl každý vzdělanec tak trochu něco vědět?

Jak je Bible důležitá? První kapitoly nám říkají, že můžeme vědět, že Bůh je, jaký je, jak může překonat zlo, že může činit zázraky, a že Ježíš Kristus je Bůh. Musíme si ale uvědomit jednu důležitou věc. Všechny výše řečené, a mnohé jiné skutečnosti totiž mohou být rozumem vydedukovány, aniž by byly výslovně Biblí řečené. Mnoho pravd z Bible teprve vyplývá. K mnohým skutečnostem jsme Biblí pouze vedeni. Bez Božího Slova, totiž bez Bible, by nikdo snad nemohl dojít k těmto a podobným závěrům. Bez Bible, bez jisté znalosti Boha našich stavitelských předků, by nebyla ani stověžatá Praha, ale fádní město, kterému by se cizinci vyhýbali. Bez Bible by nebylo celé odvětví literatury, bez Bible by zešedla i představení Voskovce a Wericha nebo i Jiřího Suchého bez Bible, by nebyla v podstatě klasická hudba, bez Bible by nebyla evropská civilizace, a vůbec nevím, kde teď skončit, co vše by bez Bible nebylo. Vím jenom, že bez Bible se vybudovaly totální propady, jako zpropadený Sovětský svaz nebo ČSSR.

Hebrejština byla jazykem Starého zákona, aramejština byla zase běžná na blízkém Východě až do doby Alexandra Velikého, a řečtina Nového zákona byla dnešní angličtinou světa za časů Kristových.

Nejpozoruhodnější je však různorodost a polemičnost Bible, která provokuje k otevřené diskusi. Bibličtí pisatelé probrali stovky kontroverzních témat. Navzdory výše řečeným rozdílům všichni jsou harmonicky sladěni od 1. Mojžíšovy knihy na začátku Bible, až po Zjevení, na konci Bible. Všichni unisono hovoří o Boží záchraně člověka. Ztracený ráj v Genesis je znovunabytý ve Zjevení. Strom života odmítnut člověku po jeho pádu v Genesis je nabídnut člověku provždy ve Zjevení.

Kterýkoliv orgán lidského těla může být řádně vysvětlen a určen jen ve vztahu k celému tělu. Podobně, kterákoliv část Bible může být náležitě pochopena a vysvětlena jen ve vztahu k celé Bibli.