Počátkem 20. století nebylo v Palestině žádných muslimských Arabů. Když velitel britských jednotek generál Allenby obsadil v roce 1917 svatou zemi, žilo v ní jen pár tisíc muslimských Arabů. Většina z nich byli křesťané a muslimové tam přišli z Turecka
Historik James Parker napsal: „Během prvního století po dobytí Palestiny (670-740) vládl chalifa a gubernátoři Sýrie a Palestiny pouze prostřednictvím křesťanských a židovských úředníků.
Holandský učenec, filosof a zeměpisec Adriaan Reland napsal v roce 1695 po návštěvě svaté země: „Názvy vesniček jsou většinou hebrejské, některé řecké a latinské. Žádná osada nenese muslimsko-arabské jméno, většina obyvatel jsou židé, někteří jsou křesťané a muslimů je málo. Všech 700 obyvatel v Nazaretu jsou křesťané, polovina z 550 obyvatel Gazy jsou Židé, zbytek jsou křesťané. Z muslimských Arabů to jsou většinou beduíni.“
V roce 1835 napsal Alphonse de Lamartine: „Mimo Jeruzalém jsme neviděli živou bytost a neslyšeli žádný hlas, všude panuje téměř absolutní ticho.“ (Alphonse de Lamartine,“Recollections of the East,“ sv.1. str.268)
V roce 1874 napsal reverend Samuel Manning: „Kam se poděli obyvatelé? Tato úrodná země je opuštěná. Každý den jsme svědky pravdivosti slov proroka Jeremiáše:“……….“Pročež obrácena jest země vaše v poušť a v pustinu a v zlořečenství tak, že není v ní žádného obyvatele, jakž dnešní den jest.“ (Jer. 44.22b)
Podobně viděl situaci v roce 1892 reverend B.W.Johnson: „Na rozsáhlé plání mezi Karmelem a Jaffou nespatříte vesnici ani člověka. Během půlhodinové jízdy jsme viděli jen ruiny starobylé římské Cesareje, která měla kdysi 200 tisíc obyvatel.“ (B.W.Johnson, Young Folks in Bible lands; kap.IV)
Mimo Jeruzaléma nežili v zemi do roku 1917 téměř žádní muslimští Arabové. Když Britové dobyli zemi, nadvláda tureckých muslimů skončila, nikoli však touha muslimů na opětovné dobytí svaté země. Začala jejich masivní imigrace.
„Arabští zemědělci žili v domcích z bláta a trpěli malárií. Pokud sami nebyli zloději dobytka, byli připraveni jiné zločince ukrývat. Jejich způsobem života bylo plenění a rabování beduínských sousedů.“ (Lewis French, britský ředitel pro rozvoj, 1930/31)
Masové přistěhovalectví Arabů vyústilo v doporučení britské Hope-Simpsonové komise, aby se zabránilo ilegální imigraci Arabů z okolních zemí. Guvernér syrského Hauranu Tewfik Bey El Hurani přiznal v roce 1934, že jen za poslední měsíce odešlo z Hauranu do Palestiny 30 tisíc Syřanů. (http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/Hope Simpson.html)
Sám Winston Churchill připustil v roce 1939, že: „aniž by byli pronásledováni, nahrnuli se do Palestiny Arabové v takovém množství, že překonali počet všech židovských přistěhovalců.“
Fakt, že Římané přejmenovali Judeu na Palestinu neznamená, že se z Arabů stali „Palestinci.“ Kdyby Judeu přejmenovali Britové na „New England,“ nazývali by sebe Arabové automaticky „Angličany?“ Arabové se, kromě Balkánu, stěhovali do Palestiny z Egypta, Jordánska, Sýrie, Libanonu, Kuvajtu, Saudské Arábie a Iráku, tedy ze zemí, z nichž žádná před rokem 1913 neexistovala. Tyto země byly tvořeny neorganizovanými kmeny, které se vzájemně přepadávaly a okrádaly o území. Mnozí z těchto přistěhovalců žili na okraji kmenových společenství, někteří z nich byli kriminální živly. Britové je využívali jako levnou pracovní sílu.
Po jejich příchodu se začaly Židům ve velkém ztrácet auta a zemědělské stroje. Svého času patřil Izrael na světě k zemím s největším počtem odcizených automobilů. Většina byla později nalezena v arabské autonomii.
Ti, kdo se snaží prokázat většinovou arabskou přítomnost v izraelské zemi před britským mandátem, by měli najít v muzeu nějaké stopy literatury, mincí nebo historických uměleckých předmětů.
Nejlepší řešení pro ty palestinské Araby, kteří touží po své vlasti, je dovolit jim vrátit se do zemí, odkud přišli. Někteří navrhují řešení v podobě dvou států. Šlechetnější řešení je v podobě 21 států: jeden pro Židy a 20 pro Araby. Historie zná několik výměn obyvatelstva: mezi Tureckem a Řeckem si vyměnily v roce 1923 místo pobytu 2 miliony muslimů a křesťanů, v roce 1947 učinilo totéž 14 milionů muslimů, hindů a sikhů v Indii, Pákistánu a Bangladéši. Z arabských zemí bylo po roce 1948 vyhnáno 800 tisíc Židů. 600 tisíc odešlo do Izraele a 200 tisíc do jiných zemí. Není důvod, proč by se palestinští Arabové nemohli usadit v sousedních muslimsko-arabských zemích. Území tam mají víc než dost, a to - rozlohou přes 900x větší než je území Izraele.
(http://www.jewishwirtuallibrary.org)
