Den Matek.

Přišla doba, že ve dnech matky lidé utrácejí spousty peněz za květiny a různé věci. Ale Den matky by měl být každý den.

 Ne aby se matce poslala kytice ke Dni matek, ale aby byla milována a bylo o ni pečováno tři sta šedesát pět dnů a nocí v roce. Avšak obchod na takových věcech vydělává, a to matku ponižuje. Řeknete.

“Ach, ano, minule na Den matky jsem jí poslal kytici.”

 Ona by si cenila něčeho mnohem lepšího, kdybyste si s ní sedli, trochu si popovídali, napsali jí pár řádek, pohladili ji po ruce, políbili ji na tvář, řekli jí, že ji máte rádi. To by znamenalo mnohem více než květiny, které můžete koupit u květináře.

Co vlastně znamená matka?   První, kdo vás v tomto životě přijme, je vaše matka. Nikdo si na vás nemůže sáhnout, neboť jste počati a ona vás nosí pod svým srdcem. A ona je první, kdo o vás ví a první, která vás v tomto životě drží. Pak, když se narodíte, její ruce jsou jedny z prvních, které se vás dotýkají a utírájí vám slzy. Ona je první, kdo vás zlehka hladí, kdo vás miluje, kdo vás laská; v tomto životě je to vaše matka. Nikdy  není dostatečného ocenění, které bychom mohli matce dát.

Matka je s dítětem nejdřív a má na sobě velkou zodpovědnost za to, co z dítěte bude, dítě půjde cestou, kterou mu jeho matka ukáže. Matka má od Boha zodpovědnost uvést dítě na správnou cestu.  Proto mají matky takový zvláštní dotek.

Jaká byla matka Mojžíše.

 Jeho matka byla poslaná od Boha. Vy víte, že to byla ona, která se modlila, Jochebed, a toužila po dítěti. A když se Mojžíš narodil, ona byla první, kdo se s ním laskal a tulila ho v náručí, a postavila malou  archu, a uložila ho do rákosí, když jí truchlilo srdce. Její jediné děťátko a byla to ta nejznamenitější hlavička na celém světě. A jak matka dokáže milovat každé děťátko! Ale když pohleděla na toho zvláštního, malého kloučka, tak ucítila ve svém srdci že se narodil pro nějaký účel. Udělala to ve víře, že se Bůh o něj postará.

Toto je druh víry, kterou měla Mojžíšova matka. Učila ho a vychovávala ve faraónově paláci, a učila ho, že byl zrozen za určitým cílem, totiž, že Bůh vyslyšel, a odpověděl na její prosbu.  On nemohl mít lepší učitelku. To bylo to, co pomáhalo utvářet Mojžíšův charakter.

A poté, co Mojžíš zjistil, že je Žid, rozhodl se žít se svými. A tam seděla jeho kdysi krásná matka, stárnoucí, s šedivými vlasy a vrásčitým obličejem, seděla v křesle; typická matka. A zrovna přišla faraónova dcera. A on řekl: “Tak, čí syn tedy jsem?”

 A pak vyšlo najevo, že Jochebed je jeho skutečná matka. Faraónova dcera a všichni ostatní strnuli; ona řekla: “Ale pohleď! On může být tvůj syn, ale,” řekla, “já mu dávám bohatství a lesk. Ty bys mu nemohla dát nic jiného, než jámy hlíny.”

 Ale ta letitá prošedivělá žena řekla: “Ale já mu dávám život.” To je rozdíl. “Já jsem mu dala život.” A Bůh mu dal Věčný život. Jak pravdivé, matko!

Jak všichni my, co nás matka vychovala  a vedla křesťanským životem,  jsme ji za to vděčni, že můžeme věřit v to,  že se s ní znovu setkáme v novém mladém těle. A každý z nás kdo je věřící, ve své mysli touží po této hodině útěchy, až se s nimi setkáme. Každý myslí na ty, které miloval, třeba právě na svou matku, která odešla. A jaký to bude den, až ji opět uvidíme. A pro otce, bratra, atd. všechny, které jste milovali, jaký to jen bude den!