Celý rok se vzpomínalo, jak jsme se před 25 lety blížili Sametové revoluci, zrovna zpečetěné výměnou G. Husáka za V. Havla. Jestli někdo z pamětníků během jubilea získal dojem, že to bylo jinak, nevadí. Tak se dělá historie.
Radikální německý badatel (nebojme se říct : historik !) Heribert Illig např. nedávno vypátral, že v našem letopočtu chybí 3 století mezi roky 614 a 911. Podle něj existuje pro události řazené do tohoto dějinného úseku pramálo listinných, archeologických i architektonických důkazů, a co nebylo, to se vymyslelo. viz http://en.wikipedia.org/wiki/Phantom_time_hypothesis
Nic nového pod sluncem. Od té doby, co máme televizi a internet, nci jednoduššího. Co není v telce, nebylo. Na internetu (rozšířeného masově kolem roku 2000) je všechno (co tam kdo dal) – a co nedal, to prostě není.
Když máme za rohem toho silvestra, nechme být otázky, nad nimiž hloubají vědci z ÚSTRu. Podívejme se raději, kam bychom odvážně došli, kdybychom byli, my, Husákovy děti, kráčely proti proudu času:
25 let před našim letopočtem byl Vítězný únor. V mínus 30 nám skončila 2. světová. V 35 vypukla, ve 40 nazpátek jsme měli na pořadu tzv. Velkou hospodářskou krizi. A považte, že jsme se narodili nějakých 60-70 let po 1. světové válce, nikoli po 2., kterou máme teď, po 70 letech trvale před očima, plné uši, televizní kanály. To jsou vyhlídky !
Co všechno by jeden nezažil na vlastní kůži. Kdepak nějaká Jugoslávie, Irák, Arabské jaro, Ukrajina. Všechno z první ruky.
Může se někdo divit komunistům, že kráčeli od výročí k výročí, stále dokola MDŽ , 1. máj, 9. květen, 21. srpen, 30. září, Den znárodnění, 7. listopad ? My budme mít už navěky na talíří děsuplná 50. léta (která začla zřejmě v roce 1948 a skončila Stalin-Gottwaldovou bratrskou smrtí 1953, nejpozději Chruščovovým tajným projevem v roce 1956, cca 6-8 let), strašlivou, nekonečnou normalizaci (zamrzlo de facto v letech 1972-1973, sovětská perestrojka vypukla 1984), hrdinnou Chartu 77, pak dlouho nic – a Samet.
Nejsme jako oni. V žádném případě !
Kde se vzala ta báječná 60. léta a úžasný rok 1968, na který nostalgicky vzpomínají senioři – bůh ví. Rozdíl mezi děravým sýrem a lidskou historií je velmi nejasný.
