Dělat vysokou politiku stejně jako na vsi, pěkně u slivovice za kamny, je sice lákavá představa, ale v reále je to nesmysl. Když jste hodní, vyškemráte si z Bruselu dotaci na houpačku nebo cyklostezku ale nezávislost? Sotva.
Katalánské události to ukazují velmi přesvědčivě. Regionální politici, takoví domácí starostové, si usmyslí vyslyšet volání lidu a ukázat světu, že si umějí vládnout sami.V Bruselu zastoupená centrální vláda (Madrid) takovou libovůli nestrpí a samostatnost zařízne. Poslušní starostové můžou dál starostovat, ale nic víc. Ti rádoby nezávislí půjdou od vesla nebo bručet do basy. EU souhlasí, pro nové členy ze starých zemí nemá v Bruselu a ve Štrasburku kanceláře. Tak to chodí ve Španělsku a se Skotskem by to nebylo jiné. Velké státy musí držet pohromadě a starostíci ať se nepletou do věcí, do kterých jim nic není.
Tady nejsme v Kosovu.
My Unás máme nezávislý stát plný starostů, a někteří si myslí, že mají na víc. Stát je vlastně jen taková větší obec nebo firma, s tím si zkušený starosta poradí. Zahraničně politické názory má z Bakalových nebo Babišových novin, něco z ČT, něco z Novy, o dotace z Bruselu si říct umí. To zvládnem.
Tak o co jde?
Jde o to, že na "Evropu regionů", mozaiku zemiček přisátých na strucích z Bruselu, která byla v módě někdy před 20 lety, padá soumrak.
Ten, kdo chce v Evropě a ve světě něco znamenat, si hlídá národní zájem. Brexit není nešťastná náhoda, ale sebezáchovný tah Británie, která vždycky měla a má svoje zájmy, vždycky patřila víc do anglosaského světa než na Kontinent. Brexit ovšem trhá lavinu.
Ti chytřejší, ty bohatší země (Katalánsko, Sever Itálie) chápou, že kdo uteče, vyhraje. Protože starostovský přístup "chceme svoje dotace rovnou z Bruselu", dojel. Ze stejného důvodu ale velké státy - Španělsko, Itálie, Francie - drobení nedovolí.
Na řadě je nezávislost.
A našinec by si měl vybrat - buď bude mít dotovanou, vazalskou radnici, nebo nezávislý hrad a parlament.
kniha z roku 2000 o současné budoucnosti metastatické Evropy viz https://divus.cc/cs/eshop/product/books-magazines/1612/michal-vimmer-pleonasmus.html
