Srdíčko, jatýrka, ledvinky, slezinka, pličky ... mozeček?

Zdravotnictví je v kapitalismu tržní komodita, pacient je zboží i zákazník a se se svou nemocí vydává na trh. Co může nemocný jako trhovec či kupující na trhu zdraví nabídnout a získat?

1. PROBLÉM PSYCHOSOMATIKY : NEMOCNÉ TĚLO NEBO DUŠE ?

Moderní, civilizovaní lidé jsou naučení svěřovat své tělesné obtíže (poruchy funkce vnitřních orgánů) odborníkům na vnitřní lékařství. Na duševní problémy (úzkosti, výkyvy nálad, nutkání, závislosti, nespavost, zmatenost) je tu psycholog nebo dokonce „odborník na mozek“ : psychiatr.

 Jakoby pod jedním rodným čislem žila pohromadě duše s tělem, ale každý po svém.

Z vlastní zkušenosti víme, že to není jednoduché soužití. Zatímco srdce, plíce, játra, slezinu, ledviny, žaludek, střeva, atd. si můžeme prohlížet na rentegenu, pod ultrazvukem nebo na operačním sále, duši nikdy nikdo neviděl.

Přesto, že si na psychiku nemůžeme sáhnout, dokáže duše bolet.

 Od duše (ducha, psychiky, mysli atd.) očekáváme nekomplikované řízení tělesného provozu. Dokud mechanismus funguje, umíme si svého těla nevšímat a nestarat se, varovné signály ignorujeme.

Jaké překvapení, když najednou tělo přestane poslouchat. Ono si začne si dělat co chce a přijde úzkost.

 Projevy neposlušného těla jsou velmi pestré :

někdo má sklony červenat, někomu se dělají červené skvrny ve výstřihu, někdo bledne

někdo se potí v podpaží, někomu vlhnou dlaně

někdo se třese, někdo tuhne

kdekdo má sucho v ústech a knedlík v krku

někdo vidí rozmazaně, někdo slzí a někdo má oči suché

někdo dostává průjem, někdo zácpu

někdo musí hned čůrat, sotva vyjde z toalety

někdo nemůže popadnout dech

někomu utíká srdce

někoho polévá horko, někým třese zimnice

někomu stoupá tlak, někomu je na omdlení

někdo by pořád jedl, někdo by zvracel

někoho bolí hlava, někoho klouby, někoho břicho

někdo si musí lehnout a spát, někdo nemůže usnout, ať dělá co dělá a trpí nespavostí

některá žena více krvácí, některá vůbec

někoho přejde všechna chuť na sex, někoho nic jiného neuklidní

atd.

Když je problémů příliš mnoho, trvají dlouho a člověk sám na ně prostě nestačí, stává se, že jde z nemoci do nemoci … a od lékaře k lékaři.

 2. PROBLÉM SPECIALIZACE: KOLIK LÉKAŘŮ POTŘEBUJE JEDEN NEMOCNÝ ?

 Moderní medicína kráčí vpřed cestou specializace.

 Vnitřní nemoci léčí specialisté podle příznaků poruchy konkrétního orgánového systému ve specializovaných ambulancích a nemocničních odděleních. Tzv. praktický lékař prakticky funguje jako dispečér / logistik, který distribuuje pacienty na patřičná místa.

 Takže :

 A jako akné tak patří na kožní (dermatologii), alergie na alergologii, asthma na plicní (pneumologii), brnění na neurologii ... atd. atp. Až se zvoněním v uších dojdeme na ušní (ORL, otorhinolaryngologii) a ve finále (Ž) jako žaludeční vředy si neseme na gastroenterologii. Logicky čím víc pacient vykazuje různých příznaků, tím víc obejde specializovaných lékařů, tím víc obdrží poukazů na další vyšetření, tím víc receptů odnese do lékárny a tím víc dostane na doma tablet, pilulek a příbalových letáků varujících před vedlejšími účinky.

Přes veškerou snahu kvalifikovaných odborníků se může stát, že bolestí, stesků a obtíží neubývá, stav se nelepší a přitom z rentegnu, ultrazvuku, magnetické rezonance atd., z ani rozboru krve nelze vyčíst jednoznačnou odpověď proč. Neviditelná porucha, která nemá zřetelný anatomický podklad dostane označení „funkční“a stále nespokojený pacient dostane doporučení k odborníkovi, u kterého ještě nebyl – k psychiatrovi.

 A co udělá psychiatr, když všechna možná laboratorní vyšetření už proběhla a všechny zobrazovací metody již byly provedeny? Předepíše prášky. Protože také moderní psychiatr je specialista ve svém oboru.

Psychiatr dělá to, co se naučil, co umí a snaží se léčit to, čemu rozumí.

Souvislost mezi tak rozličnými problémy jako je třeba nespavost, chuť na hořké, pálení dlaní a plosek nohou, ekzém pod nosem, trvalý pocit chladu, výtok rodidel a třeba hemeroidy moderní medicína nedokáže vysvětlit, ani léčit. Na rozdíl od tradiční čínské medicíny.

 Tradiční čínská medicína totiž popisuje a léčí poruchy funkce orgánů v souvislostech pro západního člověka překvapivých. Zatímco čínská zkušenost je za tisíce let ověřena na stamilionech nemocných, jisté odvětví moderní západní medicíny (tzv. celostní, holistická, psychosomatická medicína) opatrně znovuobjevuje „celého člověka“ až v posledních pár desetiletích.

 Tradiční čínská medicína nikdy neoddělovala nemoci duše a těla, „internu“ a „psychiatrii.“

Jednota duše a těla je v tradičním čínském pojetí samozřejmý fakt.

 3.   TRADIČNÍ ČÍNSKÁ MEDICÍNA: KONCEPT ZDRAVÍ A NEMOCI

 Teorie tradiční čínské medicíny (TCM) pracuje se svéráznými termíny, které zní modernímu lékaři i laikovi naivně a primitivně, ale z bližšího pohledu jsou docela výstižné a logické.

 Kořeny TCM vycházejí z čínského světonázoru založeného na kosmické rovnováze dvou principů, čili jednotě protikladů ženského pólu jing a mužského jang. Lidské tělo čínská teorie nerozebírá na anatomické jednotky, nýbrž definuje konkrétní i symbolickou funkci plných (cang, jinových) a dutých (fu, jangových) orgánů.

 Mezi orgány rozdělenými do kategorie podle 5 základních prvků (srdce = oheň, slezina = země, plíce = kov, ledviny = voda, játra = dřevo) koluje životní síla čchi po anatomicky nedefinovatelných, ale činných spojnicích - tzv. meridiánech, akupunkturních drahách.

 Každému z pěti základních orgánů analogicky přísluší typická barva, chuť, pach, smyslový orgán, jeden z pěti prstů ruky a nohy, podřízená tkáň a také duševní kvalita. Srdce ovládá radost, plíce smutek, játra zlost, slezina zadumanost, ledviny strach. Na první pohled je zřejmé, že pokud ladění člověka ovládne jeden orgán, který se vymknul ze souhry s ostatními, nastane v duši nepohoda. Duševní harmonie vzniká a ustaluje se právě mezi pěti mezními stavy. Provázanost specifických zdravotních obtíží a duševního stavu je v pojetí TCM zcela zřejmá.

 Koncept nemoci znamená v TCM vždy projev nerovnováhy.

 Nemoc je obrazem poměru nadbytku a nedostatku, zástavy toku proudu energie, narušeného koloběhu životní síly mezi člověkem a světem, nepoměru vrozené životní podstaty (esence) a živin doplňovaných potravou. Životní síla je podle TCM oslabována větrem, chladem či horkostí a hlenem.

Obnovy životní harmonie lze z hlediska TCM dosáhnout různými způsoby.

1. Nejlépe je nemocem předcházet a udržovat zdraví životosprávou, vhodnou stravou a cvičením.

1. Narušený oběh životní síly lze napravit akupunkturou.

1. Nedostatek životní esence je třeba doplňovat přírodními léčivy.

kontakt: [e-mail]